Vřídlo Karlovarské.

Karel Alois Vinařický

Nechať řeky v dolech ječí, a se chlubí jakkoliv, že snad nosí lodě větší – vřídla jsou mi větší div. Teplice a Karlovary po všem světě slynoucí, lůna země naší dary, vrou z propasti horoucí. Temně na dně hučí vřídlo, pára skálou cpe se ven, napružené varu křídlo prudkým tryskem skáče v den. – Kdož té rokliny dno skalné, kdož tu dílnu vřídla zná? kdož ty síly pružné, valné, vřelých vod těch vyskoumá? Z vůle Boží mocně vládnou po tu dobu živlové; co nám div, jím hrou je snadnou, každý hrá dle vlohy své. A z té hrůzy léky vaří dobrodějná příroda! – chvalme, jenž tím lidi daří, Boha, všeho původa!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1218. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. Vory. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V říši stínů. (Otakar Mokrý)
  4. ZDA ZAPOMENOUT MŮŽEŠ... (Karel Babánek)
  5. Starý prapor. (Augustin Eugen Mužík)
  6. V cizině. (Bohumil Forman)
  7. IX. Vždy na ráně. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Aischylos. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VLTAVĚ (Xaver Dvořák)
  10. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ – (Jaroslav Goll)