Tři hodiny (1923)

Antonín Macek

Diplomatická verze Ediční verze
EDICE OLYMP SVAZ. 11
[1] ANTONÍN MACEK TŘI HODINY
MCMXXIII
[5] TŘI HODINY
[7]
HODINA PRVNÍ
[9] Hodina první je démonická, z chaosu rodí se a mlčení a temna, bolest v ní vykřikne lidská ať ozářeným oknem, krvavýma očima vlaků v bolesti zrození, v bolesti zřícení, ve zázraku. Noc šumí, vlnění zachycujíc jemná snů nesčíslných, jež magické závoje předoupředou, a hvězdy s hvězdami hovor vedou i člověk se srdcem svým – v tmě, tichu vykřikne bída i myšlenka i bolest nejskrytější [11] své: Bdím, své přísné, hrozné: Bdím! Ó vy, již na ložích svíjíte se, bdíce, hodiny první nemocní, mroucí, kdy živých-mrtvých hříchů bledé líce se noří v peklo žhoucí – ó démonické hodiny první bolestný světe, již začíná den, co z tvého chaosu v času mikrokosmu zkvete, v němž člověk ubíjen – zda biješ věštecky sladkého rána příští, či den muk nesmírných v tobě spí? Země i hvězdy mlčí. Na bojišti krev lidská lpí. [12] Hodino první Chaosu, rodící se země, hodino archanděla Michaela, jak biješ temně! Hodino přemáhání ďábla i těla, hodino boje ve mně! Ó zářný archanděli, vítězi nad démony všemi, jenž nad propasti tmy se vznášíš bílými perutěmi, oroduj za nás i trpící zemi v hodinu první! [13]
HODINA DRUHÁ
[15] Hodiny druhé hudba je melodická a není krutou písní osamění. Bůh stvořil člověka i dvě srdce lidská i jejich první slastné políbení. Dvě srdce, dvě. Ó rozkoši jejich bití– je kletby osamění rozbit kruh, paprsky světla nití na zemi, v člověku Bůh. Hodina druhá je sladká i milostivá: člověku prvnímu přibyl druh a srdce dvě zpívají, živá i plná radostných tuch; [17] zahrada štípená rozkvétá v úsměvu štěstí a kráčí jí Maria Panna, svým úsměvem ráj znovu nabytý věstí ta mezi ženami požehnaná. Hodina druhá je JejíJejí, neb ona je hvězda jitřní a v osamění, v hrůze, beznaději líbezné rozsvěcuje světlo vnitřní; ochránkyně a těšitelka, hvězd nejsladších Paní, dar růží něhy má těm, jež hodina první raníraní, a není sama, na rukou sladké má dítě a na rtech slovo nejkrásnější: Miluji tě. O této milostné dvojici [18] v hodině druhé rozjímaje, andělů slyšel jsem roj bílý, zářící, jak sladce, líbezně hraje o Dvou pěje v souzvuku, k chvále Matky i Syna, o milosti nejsladší zvěstování tvéhotvého, Maria! [19]
HODINA TŘETÍ
[21] Hodina třetí je hora resurrectionis. Na nebi bledém bílý oblak pluje – to anděl Hospodinův slétá, s hrobu balvan s rachotem hromu odvaluje. Zděšené žoldnéře na zem vrhá blesk ten bílý a živý Vykupitel vstává v této chvíli. Neb není mrtev nejsladší přítel chudých a dětí a marně v zbroji žoldnéři jej střeží, je živ a hluboko v millionech srdcí zjev jeho nesmrtelný leží, [23] je v pracujících všech, v obtížených všech a je i v smrtí uštvaných – on vítěz, bojovník i Utěšitel v sladkých snech a Bůh všech chudých svých. Dokonal o hodině třetí, o třetí hodině lidstva zkrušeného vstává Bůh chudých a dětí, a neukřižuje ho již zloba lidská dravá. Hle, bílí andělé letí, noc tichá ještě je a v prachu žoldnéři leží a v prachu leží Cesarů sláva. A že vstal Bůh lásky, k Cesaru nešel, k pyšným sluhům jeho, [24] ale k těm, jimž bolest lásky vyryla hoře vrásky, k těm, již jej milovali, i k smutným v Emausích učenníkům a ke všem sestupuje mučenníkům Ukřižovaného. Šla žena smutná: Kam jste dali Pána? Té první vzkříšený Bůh „Mariam“ sladce praví, moc nebeské je lásky v hlase jeho, záře rána a balvan odvaluje s hrobu-srdce ubohého, když člověk chudý trpí, zoufá, šílí; když zloba mocných byla příliš krutá, tu musil přijíti zjev božský bílý, by vzkřísil srdce zašlápnutá, [25] by oživla ve výkřiku jásavém, vítajíce Vzkříšeného v nebeském štěstí prostých lidí a ráje lásky jeho a zajásala: Rabbóni! [26] KONČÍ SE
TŘI HODINY
POSLEDNÍ DÍLO BÁSNÍKA ANTONÍNA MACKA 1872–1923
VYDAL VANĚK A VOTAVA NA SMÍCHOVĚ JAKO
11. SV. EDICE OLYMP
KRESBA VLASTY KOŠVANCE
VYTISKLA „LEGIOGRAFIE“ V PRAZE – VRŠOVICÍCH V 550 ČÍSLOVANÝCH EXEMPLÁŘÍCH NA JAPANU
E: lp; 2005 [29]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Vaněk, [?]; Votava, [?]; Olymp; Legiografie
(Vydal Vaněk a Votava na Smíchově jako 11. sv. edice Olymp. Kresba Vlasty Košvance. Vytiskla „Legiografie“ v Praze - Vršovicích v 550 číslovaných exemplářích na japanu)

Místo: Praha

Vydání: 1.

Počet stran: 32