HODINA DRUHÁ
[15]
Hodiny druhé hudba je melodická
a není krutou písní osamění.
Bůh stvořil člověka i dvě srdce lidská
i jejich první slastné políbení.
Dvě srdce, dvě. Ó rozkoši jejich bití–
je kletby osamění rozbit kruh,
paprsky světla nití
na zemi, v člověku Bůh.
Hodina druhá je sladká i milostivá:
člověku prvnímu přibyl druh
a srdce dvě zpívají, živá
i plná radostných tuch;
[17]
zahrada štípená rozkvétá v úsměvu štěstí
a kráčí jí Maria Panna,
svým úsměvem ráj znovu nabytý věstí
ta mezi ženami požehnaná.
Hodina druhá je JejíJejí,
neb ona je hvězda jitřní
a v osamění, v hrůze, beznaději
líbezné rozsvěcuje světlo vnitřní;
ochránkyně a těšitelka, hvězd nejsladších Paní,
dar růží něhy má těm, jež hodina první raníraní,
a není sama, na rukou sladké má dítě
a na rtech slovo nejkrásnější: Miluji tě.
O této milostné dvojici
[18]
v hodině druhé rozjímaje,
andělů slyšel jsem roj bílý, zářící,
jak sladce, líbezně hraje
o Dvou pěje v souzvuku, k chvále Matky i Syna,
o milosti nejsladší zvěstování tvéhotvého,
Maria!
[19]