Vojanské písně (1854)

Matěj Pěvoslav Havelka

VOJANSKÉ PÍSNĚ
Odvod.
Po přísaze.
Koník.
Přehlídka.
Povídky.
Vlast.
Návštěva.
Hudba.
Pospolitá.
Znamení.
Před bojem.
Boj.
Po bitvě.
Nehoda.
Návrat.

VOJANSKÉ PÍSNĚ Matěje Pěv. Havelky.
V PRAZE. Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila. 1854.
[1] Vojanské písně.
[3]

Pro císaře žíti, mříti,

Pro vlast drahou žít i mřít.

Národní hymna.

[4]

Odvod.
V Praze počínají bráti, Já tam půjdu k odvodu: Jen, prosím vás, milá máti, Neplačte mi k rozchodu. Proč pak byste naříkala? Vždyť jsem povždy zdárný syn; Vy sama jste říkávala: Hájit vlast je slavný čin. [5] A já vlast svou hájit budu, Jak císař i Bůh velí; Životem chci naši půdu Hájit před nepřátely. 6

Po přísaze.
Již jsem dal své slovo svaté, Přisáhal jsem k práporu; Na rozchodnou, děvče zlaté, Dej mi kousek fáboru. Kus fáboru červeného: Znak to, že mne ráda máš; Kus fáboru modravého: Znak, že věrnost zachováš. K tomu připoj fábor bílý, Znak to nevinnosti tvé: Znakem tímto dodáš síly A chrabrosti mysli mé. 7 Na srdci jej budu mívat, Tak se duch můj rozjaří; Až se bude na mne dívat, Zalíbím se císaři. 8

Koník.
Jak jsem si to sám vyžádal, Ke koňákům mě vzali, A když přísahu jsem skládal, Koně zvolit mi dali. Kdybych věděl, koni bílý, Že’s, jak Hořimírův byl, Věrný všude, v každou chvíli: Tebe bych si vyvolil. Kdybych věděl, ty ryzáku, Že’s jidášstvím nenačich’, Že mě nezradíš cizáku: Třeba tebe zvolil bych. 9 Hoj koníku! hoj vraníku! Černější než černá noc! Ty se budeš skvíti v šiku Vznešeně jak Kralomoc. Tebe zvolím, vraný oři! Z tebe šlehá černá zář, Jak ty černé oči hoří, Když hledím své milé v tvář. Tebe zvolím, oři vraný! Vlaje černá hříva tvá, Jak když větřík rozkochaný V jejích černých vlasech hrá. Tebe zvolím, koni černý! Na tu svou vojenskou pout; S tebou vejdu v svazek věrný: Pro vlast žít i zahynout. 10

Přehlídka.
Má šavličko ocelová! K zejtří chystej čistotu, Ať se blyštíš jako nová V stříbrojasném leskotu. A ty můj koníčku vraný, Od hlavy až k kopytu, Zejtra buď jak malovaný V černoskvělém útřpytu. Budem hlavní mít přehlídku, Sám císař k ní přijede, Pak zdánlivou před ním bitku Zástup vojska povede. 11 Tenkrát budu v šiku státi Před císařem poprvé: Proto mu chci ukázati, Že jsem voják od krve. S vraníkem svým černoskvělým Poletím jak větru dech, A ukážu šermem smělým, Že jsem za dva, rek a Čech. 12

Povídky.
Přisedni si k nám, dědečku, Invalido belhavý! Pojď pit s námi ze žbánečku Nám i sobě na zdraví. Pí a při tom ze svých věků Udalosti vypravuj, Slavné skutky chrabrých reků V povídkách nám vymaluj. Povídej nám o Laudonu, O tom reku železném, Jak byl při válečném honu Vždycky v štěstí vítězném. 13 Povídej nám o Karlovi, O tom jasném knížeti, Jak byl vlídný k vojákovi, Jako otec k dítěti. Povídej nám o Radeckém, Že Čech a rek bez strachu, Co kmet v ohni mládeneckém Smetal zpouru do prachu. Povídej o Jelačiči, Co ved’ vojska horvatská, Jejž co reka heslo líčí: „Bog i srěća junacká.“ Povídej nám třeba v zpěvu O milostných zákusech, Jak opustiv milou děvu Přece’s touhou neusech’. 14 Dějepravné tvé povídky Lijou rozkoš do hrudí, A jak otcovské pobídky K slavným činům povzbudí. Tím jonácké srdce mladé Naplní rekovná slast, Že si svatě za cíl klade Hájit císaře a vlast. 15

Vlast.
Ty můj bystrý, vraný oři! A ty pádná šavlice! Náš svazek nic nerozboří, My jsme pevná trojice. My přisáhli sobě lásku: Jakkoli se bude dít, V skalopevném tomto svazku Pro vlast budem žít i mřít. Však kde leží vlast, ta máti, Při níž věrně budem státi? U Vltavy na sta věží Vzhůru pne se k nebesům; 16 Labe zpěvným proudem běží Z hor ku vinným okresům. V sadě vonná květe růže, Lípa libý lije chlad, Krásnější ráj být nemůže: Znáte zem tu plnou vnad? Život pro zem Českou dáme, – Vlast však rozsáhlejší máme. Přes Hanu viz v modré dáli Kraj, kde bydlí chrabrý Lech, Na Inně ty strmé skály, Révohojný Enže břeh, Ty Šťávnické zlaté báně, K jihu až po Sedmihrad, Pobratimské Sávy pláně, Luka, jež zalívá Pad: Vše ty kraje za své známe, Tak rozsáhlou vlast my máme. 17 Od Siného moře břehů, Z niv Dunajských, z Krušných hor, Od Tater, od Alpských sněhů Hrne se nás zbrojný sbor. Každý jinde nacházíme Domov svůj a rodnou chýš: Vlast však všickni jednu ctíme, Tu Rakouskou krásnou říš. Rakousko ta vlast, ta máti, Při níž věrně budem státi. 18

Návštěva.
Koni můj! v pokojném čase Navštivíme mou milou; Počkej, podivíš se kráse, Až ji uzříš spanilou. Černé jsou ty husté vlasy, Jimiž šíj se pokrývá: Noc kdy všecky hvězdy zhasí, Proti nim je šedivá. Z černých očí plamen šlehá, Až se srdce zachvěje, A v žilách se krev rozžehá, Tvář se nachem poleje. 19 Před chaloupkou její venku U vrat zůstaneme stát, A budem se na milenku Jako cizincové ptát. Kvapem odhodí přesličku, Uvítá své přátele: Ty pak dvakrát, můj koníčku, Zařehci mi vesele. Jednou radostí zařehci, Že mne věrně miluje, A jednou, že ať jsem kde chci, Vždy v mém srdci kraluje. 20

Hudba.
Když ta naše hudba hraje Libozvučně k pochodu, Tu vojácké srdce ssaje Jarobujnou lahodu. Prápor vlá ve výši, skvěle Vynikaje z prostředu, Hrdě my za ním a směle Pevným krokem ku předu. Hrajte hlučně, hudebníci, Ať nad námi plesá svět, Že jsme švární bojovníci, Chrabré síly jarý květ. 21 Až však zplane boje tíseň, Tu při půtky výpuku, Vpleťte sladkou českou píseň Do pochodních souzvuků. Tím se pomnění roznítí, V Rakousku že vlast má Čech, A budem Rakousko krýti Co lvi, pokud stačí dech. 22

Pospolitá.
K nápěvu jako: „Když jsem já sloužil To první léto.“
My jsme vojáci Mysli veselé, Vždy jako draci Na nepřítele. My se máme všichni rádi, Jsme vždy věrní kamarádi, Ač rozličnou řeč mluvíme, Přece stejné heslo ctíme: Věrně hájíme Císaře a vlast, To dvé držíme Za nejvyšší slast. 23 Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem kyrysník, Rakouský voják. Kyrysníci, železníci, Jsou v boji vždy vítězníci. My se máme všichni rádi, Jsme vždy věrní kamarádi, Ač rozličnou řeč atd. Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem hulán, Rakouský voják. Huláni jsou hoši zdární, Chrabré mysli, jezdci švární. Kyrysníci, železníci, Jsou v boji vždy vítězníci. My se máme atd. 24 Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem husar, Rakouský voják. Husar nezná žádné bázně, Do nepřátel seče rázně. Huláni jsou hoši zdární, Chrabré mysli, jezdci švární. Kyrysníci atd. Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem dragoun, Rakouský voják. Dragouni jsou muži statní, Pružní a co lvi udatní. Husar nezná žádné bázně, Do nepřátel atd. 25 Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem dělostřelec, Rakouský voják. Dělostřelec kam zaměří, Tam stosmrtný hrom udeří. Dragouni jsou muži statní, Pružní a co lvi atd. Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem granátník, Rakouský voják. Granátníkům všechna chvála! To jsou obři jako skála! Dělostřelec kam zaměří, Tam stosmrtný atd. 26 Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem pěší, Rakouský voják. Pěchota jest jádro voje, Šikem nese rozhod boje. Granátníkům všechna chvála! To jsou obři atd. Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem myslivec, Rakouský voják. Myslivci jsou střelci bystří, Ve válečné léči mistři. Pěchota jest jádro voje, Šikem nese atd. 27 Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem bubenník, Rakouský voják. Bubenníku! tluč na buben, Že vždy vlasti věrni budem! Tluč vír hlučný, neunavný, Že rakouský voj je slavný! Myslivci jsou střelci bystří, Ve válečné léči mistři. Pěchota jest jádro voje, Šikem nese rozhod boje. Granátníkům všechna chvála, To jsou obři atd. Jmenuj se, bratře! Jaký jsi jonák? Já jsem trubič, Rakouský voják. 28 Hoj, trubiči! vem polnici, Trub intrádu slavně znící, Trub, ať všecko provolává: Císaři a vlasti sláva! Trub našemu voji: zdaru! Nepřátelům zatrub: zmaru! Bubenníku! tluč na buben, Že vždy vlasti věrni budem! Tluč vír hlučný, neunavný, Že rakouský atd. 29

Znamení.
V klidném tichu odpočívám Vedle koně na seně, S dřímkem v zápasu se dívám Na šavličku na stěně. Co to? Ejhle, má šavlička! Pevně jsem ji zavěsil, Ona spadla na koníčka, On i já se poděsil. Je to znamení, že vkrátce Zrušen bude blahý mír? Že již brzy pilné práce Přinese nám boje vír? 30 Či šavličko prorokuješ Významnější věštinu? Předtuchou mi oznamuješ Snad, že v boji zahynu? Ať se vůle Boží stane! Nic se nechci strachovat: Pro zdar vlasti milované Věrně budu bojovat. A když padnu, ty šavlenko Hodinku mi odzvoníš, A ty má drahá milenko Slzu pro mne uroníš. Vraný koník můj zařehce, Pohřební mi zazpívá: A tak pro vlast umru lehce, Nebude smrt strašlivá. 31 Císař-král dá pomník zdíti Ke cti padlých všech hrdin, Tu se v slávě budu skvíti, Co věrný své vlasti syn. 32

Před bojem.
Již jsme do pole vytáhli, Již je slyšet polnici; Kostky hodil osud náhlý Na krvavou pranici. S nepřítelem jsme se našli, Jakbychom se hledali: Má milenko! vzpomínáš-li, Ani oko nezkali. Jen když láska tvá nechladne, Nic se duch můj neleká; Bystrost šavlice mé pádné Vítězně mne vyseká. 33 Stojíme jak pevné věže Odhodlaní k odporu, Sama ruka Boží střeže Osud našich práporů. Boží ruka ostříhala Císaře nám od smrti: Ona mu též požehnala, Že cizáky podrtí. 34

Boj.
Divým vztekem líté saně Nepřátelé se hrnou: Vzhůru, bratří! vzhůru na ně! Hrr! na smělce, ať strnou! Palte do nich! palte! palte! To navrtá děr do řad; Pak se celým šikem valte, Jak z železa litý hrad. Tam se stráně zhoubná děla Hřmějí děsným výpalem, Rázem padá řada celá Pod smrtícím přívalem. 35 Jízdy na se na podvrší Vtrhly klusným šumotem, Z mečů sečné jiskry srší, Země duní dupotem. Na všech stranách boj burácí, Jakby nechtěl pominout; Na sta životů se kácí, Jakby mělo vše zhynout. A jaká to hustá sadba Na rovině? je to les? To pěšího vojska hradba A zas nový bitvy běs. Draví supové zobáky Na kořist svou padají: Tak tu strany dvě bodáky Na sebe se vrhají. 36 A mezi ně koňstvo vjede, Vraždivá tu zůří seč, Divým zoufalstvím boj vede Bodák, šavle, kord i meč. Pronikavě v to mísí se Bubnů vír a vřesky trub; Strašná mela, jakoby se Měl obrátit svět na rub. Divně ti sem, ti tam běží, Teď nahoru, zas dolů, Ten klesá, ten v krvi leží, Tam kůň smejká mrtvolu. Hrůzou krajina se chvěje! Všady ryk a úpění! Krušné jsou ty slavné děje, Jimiž spor se v mír mění! – 37 Tu se ztišil břinkot zbraní, Vítěz plesá nápěvem: „Bože zachovej a chrani Císaře i naši zem.“

Po bitvě.
Umlkl již rachot střelby, Ztichl ryk zoufalé kvělby, Ticho vládne krajinou; Ticho klidné, ale děsné, Úžasem ti kročej klesne, Z oka slze se linou. 38 Ó ty, Pane všemohoucí! Jenž ve výši hvězdoskvoucí Věčný řídíš světů běh! Ty, jenž vládneš bleskem hromu, Jenž udílíš zeleň stromu A fialce vůně dech! Ladná všehomíra krása Mocnost tvou a lásku hlásá, Milostivý Pane náš! Ty stanovíš tvorstvu dráhy, A na cestách lidské snahy Zdar i zmar v své moci máš: Ó, zboř nenávistné hráze, Ježto k člověčenstva zkáze Stojí mezi národy, Že, zavrouce srdce přízni, Vraždivou na vzájem trýzní Hubí míru výhody. – 39 Cesty tvé jsou nevýzpytné! Pakli moudrost tvá zamítne, Pane, prosebný náš hlas, Je-li svatá vůle tvoje, By dravých nepřátel roje Vyřítily se na nás: Posilň, Pane! naše síly, Bychom každým tepem žíly, Věrni, hájili svou vlast; Neb tak zní tvá svatá kázeň: V boj pro vlast kdo nese bázeň, Nezaslouží míru slast. 40

Nehoda.
Byl to perný kousek díla, Divě zůřil boje dav; Však raduj se, děvo milá, Vítěz jsem a k tomu zdráv. Má šavlice mrštná byla V potýkavém závodu: Přec však bitva uvalila Smutnou na mne nehodu. Po celý den kůň můj lítal, Já na něm jak lítý lev Všecko napořád jsem smítal, Šavle byla samá krev. 41 Náhle tři mne obklopili, Tu bodák, tu jízdní dva, Krutým vzdorem zápasili, Ale měli na se lva. Pružným šermem sem tam mlátím, Jednomu jsem hlavu sťal, Bystrým skokem se obrátím, Druhému jsem bok proklál. V tom však pěšák rozsápaný Olověnou ránu dal, Ubohý můj koník vraný Kles a navždy dokonal. Ondy se stěny šavličku Svrhlo temné tušení: Tu se tedy na koníčku Vyplnilo znamení! 42 Klesna hořkým řehtem kvělel, Až mi mráz šel po těle: Ubožák! on toho želel, Že opouští přítele. K chladné zemi údy svinul, Ke mně zrak obrátil svůj, Jakby na rozchodnou kynul: Měj se dobře, druhu můj! A zrak bledý již zhasínal, Ještě nohu napřahá, Jakoby mne napomínal: Vylí pomstu na vraha. Ó vraníku! oři věrný! Vždyť víš, že jsem rek a Čech: Stihl vraha osud černý, Bezduch pod mou šavlí leh’. 43

Návrat.
Od lesíka po vršině Kráčí švárný mládenec; Zrak jeho dlí na krajině, Jakoby byl cizinec. Nehledí sem tam po šířce K dalekému obzoru, Hledí přímo dolů k vísce, K sadům líp a javorů. Hledí a zrak jeho zplane, Líce div mu neshoří; Tu najednou stát zůstane A sám k sobě hovoří: 44 „Posud tam ty husté lípy I javory zůstaly, Kde do mne ty první šípy Oči její metaly.“metaly. „AA ta říčka jasnotoká, Slibů jejích svědkyně, Hrčí dosavad zhluboka V té růžové křovině.“křovině. „ŽádnáŽádná změna na chaloupce, Všecko jak to bývalo, Když se moje mladé srdce Před lety s ní kochalo.“kochalo. „Ó milenkoÓ milenko! mnoho roků Vlasti své jsem věnoval, Šavlici jsem připial k boku, Když se zlý host do ní dral. 45 „OdehnánoOdehnáno jest neštěstí Od těch vlastenských luhů: Nyní s míru ratolestí Vracím se zas ku pluhu.“pluhu. „ProPro vlast drahou, co syn zdárný, Udatně jsem bojoval: V srdci ale jinoch švárný Věrnost jsem ti zachoval.“zachoval. „Ó milenkoÓ milenko! nyní žádám Od tvé lásky odměny, A otázku ti předkládám: Zůstala jsi bez změny?“ „„Bez změny jsem, můj miláčku, Bez změny jsem zůstala, Po celý čas, můj vojáčku, V srdci jsem tě chovala.“chovala. 46 „„V srdciV srdci nosím jenom tebe Po ten celý dlouhý čas: Nyní blahoslavím nebe, Že’s miláčku tady zas.““ Tak mu náhle od lesíčku Děvče milé odvětí, Nesouc jahody v košíčku Do náručí mu vletí. Vane větřík z nezabudky, – Obapolné vítání; Slaďoučké jsou ty jahůdky – Obapolné líbání. 47 Obsah.
Str. Odvod5 Po přísaze7 Koník9 Přehlídka11 Povídky13 Vlast16 Návštěva19 Hudba21 Pospolitá23 Znamení30 Před bojem33 Boj35 Po bitvě38 Nehoda41 Návrat44
E: av; 2004 [48]

Bibliografické údaje

Nakladatel: Pospíšil, Jaroslav
(Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 48

Autor motta: (Národní hymna.)

Motto: (Národní hymna.)

Kniha má pevnou nepůvodní vazbu. Desky jsou přelepeny lakovaným papírem s mramorovým vzorem v barvě bílé, zelené a červené. V levém horním rohu předních desek je umístěn štítek se signaturou, stejný se opakuje rovněž v levém horním rohu předního přídeští. Hřbet, pokrytý hnědým lakovaným plátnem, je zdoben v hlavě i patě drobným ornamentem. Na středu hřbetu vytvářejí dva totožné ornamenty pole, jež ve čtyřech řádcích vyplňuje text minuskami: M. P. Havelky Vojanské písně. Svazek má zlatou ořízku. Předsádky jsou zhotoveny z tužšího papíru, s černo-modrou mramorovanou úpravou na přídeští a protilehlé straně. Jako první list knižního bloku je vložena původní světle modrá obálka s tmavě modrým tiskem, lemovaná rámem s květinovými motivy v rozích. V horní polovině je vysazen název sbírky a jméno autora (minusky), dolní polovina obálky patří ilustraci (lyra, na níž jsou zkříženy dvě větévky). Na vnitřní straně obálky jsou vepsány údaje: OSN X 9839 Doucha 5 [?] 9 a 11 [?]. Titulní list (s. [1]) je vyražen černě a zarovnán na střed. V horní části nese název díla (tučné verzály) a autorovo jméno (minusky), dole pak tiráž (údaj V Praze okrasnými verzálami). Uprostřed strany je vyobrazen vojenský motiv: v popředí dva bubny a trubka, v pozadí zbraně a prapory (srov. Villani - Lyra a meč). Na titulním listu jsou otištěna tři červená razítka: kulaté razítko Museum Regni Bohemiae (škrtnuté), kulaté razítko Musei Bohemici Dupl. a obdélníkové razítko Vyřaděno z muzejní bibliothéky; v pravém horním rohu strany je tužkou vepsána signatura I 69004. Strana [2] obsahuje dvě fialová razítka Národní knihovny ČR a černě otištěnou signaturu spolu s datem 9. 7. 52. Na střed strany [3] je vložen patitul (minusky, rovná zarážka). Uprostřed strany [4] se nachází moto; nad textem je umístěn erb s orlicí. Strana [5], kde začíná první báseň sbírky (uvedena výraznou iniciálou), je v hlavě doplněna erbem s českým lvem a korunou. Jednotlivé básně uzavírá jednoduchá rovná zarážka. Paginace arabskými číslicemi je vysazena v hlavě stran u vnějšího okraje.

Formát: 131x95 mm

Zdroj. signatura: Národní knihovna ČR, Praha; I 69004

Sbírka je podepsána Matěj Pěv. (= Pěvoslav) Havelka; později se v pozměněné podobě stala součástí knihy Básně, vydané roku 1873, kterou též prezentujeme v plnotextové databázi Podle předlohy zachováváme verzálu na začátku každého verše. Na rovině hláskoslovné šetříme kvantitu samohlásek (prápor, švární, udalosti, přisáhal jsem, zůří, navštivíme), hláskovou kvalitu (Hořimírův, všichni - všickni), včetně ojedinělého tvrdého zakončení substantiva skloňovaného podle vzoru kost (pout), skupinu hlásek -ej- místo -í- (zejtra) a veškeré hláskové alternace (květe) i přizpůsobení grafického záznamu mluvenému projevu (žbánečku). V pravopisu přejímáme z- místo vz- v předponách (zplane, zpouru), zdvojené souhlásky (ssaje, bubenník), psaní skupiny -ia- (připial) i apostrofy, kladené v příčestí minulém nebo ve stažených tvarech slovesa být (ved’, leh’, nenačich’, neusech’; že’s, přece’s). Velká začáteční písmena v adjektivech utvořených od jmen vlastních neopravujeme (zem Českou, Alpských, Rakouskou - rakouský). V hranicích slov v písmu respektujeme oddělené psaní výrazu na vzájem; rovněž kondicionál jakby, jakoby, výjimečně též jakbychom (s. 33, ř. 6-7: S nepřítelem jsme se našli, / Jakbychom se hledali:). Tvarosloví se od současného jazyka liší pouze ojediněle; v substantivech: akuzativ singuláru přes Hanu (= Hanou), nominativ plurálu slze, genitiv plurálu hrdin, instrumentál plurálu nepřátely; ve slovesných tvarech: 3. osoba singuláru prézenta střeže, imperativ chrani. Slovní zásobu sbírky ozvláštňují kromě méně obvyklých výrazů (člověčenstva) také kompozita: černoskvělém, jasnotoká ad. Ponecháváme nejednotnou interpunkci ve vokativu i čárku před spojkou a v poměru slučovacím (s. 20, ř. 2-4: U vrat zůstaneme stát, / A budem se na milenku / Jako cizincové ptát.), stejně tak oddělování přirovnání uvozeného spojkou jak, jako (s. 14, ř. 3-4: Jak byl vlídný k vojákovi, / Jako otec k dítěti.). Přejímáme malé začáteční písmeno po otazníku nebo vykřičníku, který neuzavírá větu (s. 35, ř. 4: Vzhůru, bratří! vzhůru na ně!). Uvozovky, jež se v jediné promluvě formálně opakují na začátku i konci každé sloky, rušíme (srov. v básni Návrat na s. 45-47).