Panenčiny knížky
Složil
Josef Holý
[1]
ELIŠCE
[3]
KNÍŽKY
Dávám ti knížky, má milá,
aby ses na nich modlila.
Aby sis na mě vzpomněla,
až by nám láska umřela.
Na hvězdách, květech, na moři
až naše srdce dohoří.
Až pták svou píseň dozpívá,
hoch jiný na tě zakývá.
4
V salonku vábném v pohodlí
na těch se knížkách pomodli.
Až opět růže rozkvete,
na těch se knížkách modlete.
Hlava se k hlavě naklání,
slyšíš mě plakat v klekání?
Modli se v šeru večerním,
šeptej si knížky tiše s ním.
Tiše, tak tiše, abych snil –
abych se z pekla nevrátil.
5
ŠOTEK
Paprskem jsem, jsem muškou skrytou
pod lesní široký list,
na vlasech tvých jsem růží nerozvitou,
jsem vánku šelest, drozda hvizd,
se srdcem lehkým, hlavou písní zpitou.
Na větev s větve poskakuji,
bělavým mráčkem oblohou plovám,
tam růžky ukážu a tam se schovám,
v horské usínám sluji.
6
Jsem čekanka modrá, jež v poli se klátí,
za lístkem lístek na zemi házím,
zima mě skryje a jaro mě vrátí.
S větve na větev
směje se pronikám mlázím,
země krev.
7
AŽ NA VĚKY
Tamto je ona, jak smích její zvoní,
co jsem se na věky zadíval do ní.
Vyšla mi, když jsem se v mlhách ztrácel,
pro ni jsem srdce své vykrvácel.
Vyšla a zabila světlem svým bílým,
nevím proč, nevím jak, vím jen, že šílím.
8
Prchám a vracím se od smrti k žití,
vím jen, že musím ji, musím ji míti.
Tamto je ona, ta vzdušná paní,
co jsem se na věky zadíval na ni.
9
SÍLA
Věčně ze slunce chci lásku číst,
se zemí žít nekonečně mlád,
naše růže nepřestanou kvíst.
Jak tě mám rád!
Pro nás slunce svítí, kvete země,
nám bil blesk a bouře hlaholila.
Dej mi ruku, nakloň hlavu ke mně,
neboj se, milá!
10
Vítězně jdem, mluví hory němé,
zorou svítá obzor daleký,
roztoužení spolu světlem jdeme
až na věky.
11
ZA TICHÉ NOCI
Za tiché noci myslit na tě
a toužit, žádat, vzpomínat,
spřežení snů vzít na opratě
a jasných hvězd se na tě ptát,
kde peruť noci schovává tě.
Hoříš mi na duši, panenko bílá,
potácím se pěšinkami,
kde jsme chodívali sami,
kdes první kytičky vila.
12
Pohádky táhnou nade mnou,
housličky zpívají, nebe se třese,
vzpomínky zvolna domů jdou.
Zlehounka zaklepám na okno v chatě,
za ruku, chvatně, už jsme v lese –
Za tiché noci myslím na tě.
13
OBĚTOVÁNÍ
Bůh nás volá, touží cit,
rozlétá se,
kyne, jdem se poklonit
kráse.
Nebe jasem spálilo,
byl jsem prvý,
srdce se mi zalilo
krví.
14
Krása tvá mne zabije,
sladké jméno,
sněhobílá lilie,
ženo.
Záříš věčně, zdaleka,
slunce v moři,
krev mi proudy vytéká,
hoří.
15
BÍLÁ RŮŽE
Černá hora, černý hrad,
na tom hradě růže bílá,
v bílé růži bílá duše,
vyletěla, zaplakala:
proč mě štěpit chtějí?
Vyletěla úzkým oknem,
padala na ostrou skálu
a skála se rozevřela,
pochovala růži bílou.
Ostrou skálu rozdrolili,
černou horu roztrhali,
16
a růže byla hluboko,
až u nebeské brány.
Nezemřela duše, jenom sní,
začarovaná ve skále dřímá.
Bílá růže čeká, čeká –
17
ČERVEN
Se rtů tvých hudba mámivá
na srdci tiše doznívá.
Kolébá vánek travinou,
vzdechy se nesou krajinou.
Vedle nás v parku na kraji
jasmíny lásku šeptají.
18
Padají bílé do klína,
na květech hlava usíná.
Skřivánčí letím perutí,
z očí tvých písně beru ti.
19
V TANEČNÍ
Do kolečka šumné zvuky svádějí,
kroky cvičí, dívky tančí spolem.
Se svým hochem zatočí se raději,
srdce buší, hlava jde jí kolem.
Maminky se usmívají s nadějí.
Piano lká, polka víří hravě,
dech se úží, vše se povznáší,
je tak blízko její nejdražší,
ňadro k ňadru, hlava k hlavě.
20
Jí hvězdy září. To blikají světla šerá.
Vteřinou utíká čas.
Bylo to včera.
Šel za mnou zdaleka, vím –
a zítra zas a zas –
Kudy chodila, tudy tančila s ním.
21
NA VĚJÍŘ V TANEČNÍ HODINCE
Sedí mi naproti, stranou se dívá,
tam hudba zpívá – vějířem kývá,
oko se po stropě honí,
marně ah mluvím do ní.
Sedí mi naproti, zívá.
Srdce mé rozplývá podivnou touhou:
noc jen být pouhou, krátkou, přec dlouhou
22
uprostřed občin, tma by nás kryla,
ty bys mou jedinou ovečkou byla
a já tvým jediným slouhou.
23
SMRT
Panenka bledá v postýlce leží,
na duši čekají tři hodní kněží.
Sestřička Smrt si mne sebou vzala,
aby tak panenka neplakala.
Není jí léku, sestra Smrt praví,
mastičky srdce jí neuzdraví.
Kněží se modlí horkými slovy,
aby se dostala k Ježíškovi.
24
– Panenko milá, ruku mi dejte,
hleďte mi do očí, neplakejte.
Já jsem ten lékař, co všechno zhojí,
Bůh mne má rád a čert se mne bojí.
Jsem dobrý člověk a básník měkký,
v srdci mém na všechno mastičky, léky.
Sednu si u vás a zazpívám k tomu.
Sestřička Smrt? nu, tu pošleme domů.
25
NÁVRAT JARA
Chci sen snít sladký. Vracím se zpátky
do pohádky.
Bílý sníh je po vší zemi,
bílo v srdci mám,
toužím, divno, smutno je mi,
po čem, nevím sám.
26
V komůrce úzké truchlo je žíti,
chtěl bych míti v srdci kvítí.
Bílý sníh zimavé stáří.
Tam za tou mlhavou září
zlaté se zámky svítí.
Ohnivý, zlý drak je objímá,
hlídá zlatá vrata.
Za nimi sní princezna zlatá
s černýma očima.
Přemohu draka. Vracím se v naše kraje.
Bílý sníh taje,
slunce svítí.
Na zemi, na srdci kvítí.
27
Nový sen sladký.
Za ruku vede mne princezna Vesna.
Vracím se do sna ze sna,
do pohádky.
28
OČI
Dnes má panenka hodná, malá
ani se na mne nepodívala,
srdéčko pukalo, jen jsem si vzdych’:
bojí se modrých očí mých.
Neboj se, nejsou zlé, ne, ne, ne,
jsou bázlivé a tolik nevinné
a věčně se snad budou bát
do černých očí se podívat.
29
Pohlédly ti tam jednou jen
a skočily mi z hlavy ven,
zabloudily na oblohu
až tam někam k pánu Bohu.
Také ty tvoje ztratily se ti,
hleď, teď oknem ke mně letí
a s obrázkem tvého líčka
skočily mně do srdíčka.
30
NA VLNÁCH
Na vlnách tichých jsem se kolíbal,
stříbrným vrbám jsem se zpovídal.
Šeptají vlnky, vrby zvoní mi,
písněmi znějí, hlasy tklivými.
Dokořán nebe světlé nade mnou,
ševelí hvězdy řečí tajemnou.
31
Vzpomínky mámí, dřímám chvílemi,
milostnou touhou srdce chví se mi.
Milosti plná, drobné dítě mé,
ráda mě mívej, tiše splyneme.
32
PŘÍRODA
Miluj mne na smrt,
studánko, obloho, něho,
vzpomínej na mne,
živote života mého.
Ohnivá zoro,
plápolej září svou skvělou,
zapal mne navždy
duší svou rozžatou celou.
33
Lehounký vánku,
uspávej hlavu mou živou
a srdce snivé
bouří mi rozpoutej divou.
Na loktech měkce
v zeleni mě ukolíbej,
země má, ženo,
líbej mě, líbej, ó, líbej!
34
RŮŽENEČEK
Chodili jsme spolu na procházky,
říkali jsme růženeček lásky.
Na začátku místo kříže v snění
dali jsme si třikrát políbení.
V sedmi radostech se spolu smáli,
po otčenášku vždy tancovali.
Po zdrávasu k utvrzení slova
políbili jsme se spolu znova.
35
V MÁJI
Šli spolu vážně. On bledý, dlouhovlasý,
ona sen bílé konvalinky.
V polích a srdcích bylo tolik krásy!
Jen v pozadí tměl se rozkaz od maminky.
Šli spolu vážně, mluvili o počasí.
On dlouhé kroky. Cupala maličká.
Smálo se vše kol plno jasu a lahody.
On hleděl před se, ona do vody.
Vrbovím šli. A nikde človíčka.
36
Pomněnky kvetly tu. Sehnula se.
Zvedla se zardělá,
jaro se chvělo v měkkém hlase:
– Hledáte ještě mou hvězdičku?
A do dálky roztouženě hleděla.
Dali si hubičku.
37
KYTIČKA
Kytičko nebes, jsi tak krásná,
obraz tvůj duhou mnou mihotá,
věčně jsi u mne a nejdeš mi z duše,
v krvi mám světlo života.
Kytičko krásná, přichyl se, slyšíš
větérků jemné zahrání?
Svatební písní příroda zpívá,
kalich můj k tvému se naklání.
38
PÍSEŇ ŽIVOTA
Zas jasným mládím smím se smát.
Mám ji tak zoufale, zoufale rád!
Hlavu mi opila, srdce mi vzala,
co si mne vášnivě zamilovala.
Jako den zlatý se usmívá jemně,
jako noc příchylná choulí se ke mně.
39
V oběhu věků jediný čas,
uprostřed života jediný jas.
Na moři pustin nádherný květ.
Zavzlykat štěstím a porozumět.
40
OKÝNKO
Blesk mihem sjel z nenadání,
vítězná píseň hromem výskla,
mrakem se zatměl vlas vraní,
očima z okýnka blýskla.
Pohledla na mě a já na ni.
A bouře hýří, chodím kol a kol,
blesk bije skály, vysoké topoly,
za ranou rána duší mi hlaholí,
pekelná touha, pekelný bol.
41
Až do hloubi srdce sjel stesk,
v jejím černém zraku
sžíravý oheň se lesk’.
Divokých blesků smečka
rozsvítila v mraku.
Vykoukala z okénečka.
42
Z ONOHO SVĚTA
Z onoho světa moje víra,
srdce mé věčně zpívá si,
láska má nikdy neumírá,
oheň můj nikdy nezhasí.
Křídly se týkám nebes a země,
bouře kol divoce klokotá.
Panenko milá, přitul se ke mně,
letíme do hlubin života.
43
ROZCHOD
Slyšelas? ten hlas tak divně zněl,
někdo vraždil, někdo si to pěl.
Půjdu hned. A nemám síly,
srdce kvílí, počkej chvíli:
někdo odumřel.
Skalami je cesta daleká,
musit myslit vraždí člověka.
44
Půjdu hned. A nemám síly,
hlava šílí, počkej chvíli –
nechce, nečeká.
Na nebi až oči dohoří,
temno bolest vášně umoří.
Hlava srdci dodá síly,
v propast vrhne sen svůj bílýbílý,
duše uhoří.
Lidská duše louka rozkvetlá,
sterým žitím k slunci vyletla.
Dnes ji bij, až hořem šílí,
zítra hrdá, plná síly
míří do světla.
45
Květ jsem trhal, hvězdy zapadly,
umřel měsíc bledý, přepadlý,
slunce vstává, počkej chvíli,
dotrhám tvůj květ si bílý,
chorý, uvadlý.
46
NA SKÁLE
Bílá skála zakapaná,
syrou krví malovaná.
Kdo to, skálo, umřel tady?
Včera večer orel mladý.
Přiletěl on od poledne,
křídlo visí, oko bledne.
47
A srdce si vyrval z těla,
až jsem krví zkrvavěla.
Na poledni, skálo bílá,
hnízdo staví jeho milá.
48
JEŠTĚ
Ještě se dotknout chci té ručky bílé,
co mě vodila v snách,
v oči se zahledět skotačivé víle,
honit se v aleji, mýtině, křovinách –
Ještě se usměj roztomile!
Zastav se! Prchá mi. Skryly ji sněti.
Mám ji už. Chvěje se celá.
Pohladím vlásky, dotknu se čela,
růžová, bujná pasekou letí.
49
Tančí a výská. Uniká, prodlí.
K bílému měsíci
tiše se modlí.
Vidím tě vířivou ve snu.
Ještě chci zulíbat tvá ústa vlahá a hořící,
než zpitý v mrákoty klesnu.
50
TOUHA
Znám květ zářivý, jenž v mračnech jenom bují,
mžikem rozsvítí a zanikne jak blesk,
v dálku oblačnou tam za ním poputuji
vytesknit svůj stesk.
Je vše marno, vím, však duše silně žádá,
nedočkavě již se chystá k rozletu:
blesk mne zapálí a v odevzdání ráda
zemru, odkvetu.
51
Květy bílé dva, ten prvý v tvůrčím snění,
s ohněm zavřeným ten druhý nad světem
věčně prahneme a dálkou odloučení
planě odkvetem.
52
VEČER
Byl včera takový vlahý večer,
když jsem se vrátil od tebe.
Vyšel jsem za ves myslit na tě,
dumat do širé krajiny.
Šedými mraky prosvital měsíc,
hájek byl ověšen třásněmi bílými,
53
louky před ním plakaly tichem,
mlčely tak smutně jako mé srdce.
Celý můj život přede mnou bloudil
černými poli, jež volala, vábila,
proběhnout mlhami v temnotu lesa,
opustit všecko a zaniknout navždy.
Bylo tak jasno, proč ubohý, bídný
nemohu o štěstí mluviti k tobě,
vztahovat ruce a jíti za ním,
za krásou neznámou v šílené touze.
Bylo tak jisto, žes pro život ztracena.
Tam někde za těmi mlhami šedými
úzká je světnička s plamínkem blikavým,
vlhká a plísnivá, hrob mého štěstí.
54
Mrákoty. Ani vzdech. Večer je vlahý.
Horečné sny. Výkřik. Vše klamné zdání.
Za mraky šedými utonul měsíc
a louky před lesem plakají tichem.
55
KONEC
Zlomena je peruť mladá.
Těžká hlava v dumy padá.
Přišla ke mně černá paní:
tak je konec milování.
Tvrdá lítost v měkkém hlase,
usedla si, nehnula se.
56
Její tváře výraz snivý,
nádech lesů zádumčivý.
Jejích očí samet hebký
jako prázdné důlky lebky.
V očích šero dálné, klamné,
tiše, dlouze hledí na mne.
V očích jejích hrobů kosti,
mlhy dávné minulosti.
Jako jara záblesk sladký,
jako návrat do pohádky.
57
Širé kraje, smavé břehy,
plné tužby, plné něhy.
Poupě vzdušné, rozkoš mládí,
kdy jsme mívali se rádi.
Ona, co mi lásku lhala,
co mě nejvíc milovala.
Černá paní v hrůzné kráse
temnem noci rozplývá se.
Úpí žalné větrů vání:
tak je konec milování.
58
Konec chmurnou nocí letí.
Ale naše srdce budou
věčně spolu krváceti.
59
LÁSKA, KOUTEK A VESMÍR
Vidím hvězdu, letí nocí tmavou,
zaplanou hory a skály.
Mocnými údery vyzvánějí z dáli.
A hrobník kývá hlavou.
Z východu v západ mohutné srdce víří,
mrtví se milenci ze sna budí.
Souhvězdí pohřbené v nepatrné hrudi
planoucí hudbou znova a znova hýří.
60
Němý čas mluví, štěstí slzu stírá bolu,
bůh se měkce usmívá a hraje si,
satan se mu kolem hrdla zavěsí,
život a zmar divoce tančí spolu.
Vidím lidské srdce letět nocí tmavou,
pralesy bujné a mrtvé skály.
Mocnými údery vyzvánějí z dáli.
A hrobník kývá hlavou.
61
Knihtiskárna a chromotypie Jos. B. Zápotočného v Rokycanech
Nákladem slov. knihkupectví Jana Housera
dříve Kočí a Finke v Plzni
[62]
OBSAH
Strana
Knížky4
Šotek6
Až na věky8
Síla10
Za tiché noci12
Obětování14
Bílá růže16
Červen18
V taneční20
Na vějíř v taneční hodince22
Smrt24
Návrat jara26
Oči29
Na vlnách31
Příroda33
Růženeček35
V máji36
Kytička38
Píseň života39
Okýnko41
Z onoho světa43
Rozchod44
Na skále47
Ještě49
Touha51
Večer53
Konec56
Láska, koutek a vesmír60
E: pk
[63]