VEČER
Byl včera takový vlahý večer,
když jsem se vrátil od tebe.
Vyšel jsem za ves myslit na tě,
dumat do širé krajiny.
Šedými mraky prosvital měsíc,
hájek byl ověšen třásněmi bílými,
53
louky před ním plakaly tichem,
mlčely tak smutně jako mé srdce.
Celý můj život přede mnou bloudil
černými poli, jež volala, vábila,
proběhnout mlhami v temnotu lesa,
opustit všecko a zaniknout navždy.
Bylo tak jasno, proč ubohý, bídný
nemohu o štěstí mluviti k tobě,
vztahovat ruce a jíti za ním,
za krásou neznámou v šílené touze.
Bylo tak jisto, žes pro život ztracena.
Tam někde za těmi mlhami šedými
úzká je světnička s plamínkem blikavým,
vlhká a plísnivá, hrob mého štěstí.
54
Mrákoty. Ani vzdech. Večer je vlahý.
Horečné sny. Výkřik. Vše klamné zdání.
Za mraky šedými utonul měsíc
a louky před lesem plakají tichem.
55