Hvězdy nad Prahou (1939)

Jiří Karásek ze Lvovic

Diplomatická verze Ediční verze
HVĚZDY NAD PRAHOU
[3] Jiří Karásek ze Lvovic
HVĚZDY NAD PRAHOU
JOSEF PORTMAN 1939
[5]
VEČERNÍ ZVONY
Na prejzy padá přítmí večerní. Starobylé zvony s Hradčan táhle zní. V tmách příbytky se lidí ztratily. Má duše, spočiň aspoň na chvíli. Teď v samotě slož břímě smutků svých. Bud pokorná jak den, jenž navždy ztich’. Neb také dojdeš cíle klesajíc, Až vejdeš v nekonečné, svaté Nic... [7]
VE VALDŠTEJNOVĚ ZAHRADĚ
Slyš nocí dávné fontány znít kvil... Kde mlčíš ty, jenž jsi ji postavil? Tajemných hvězd je plný nebe strop. Kdo, mrtvý, rci, v nich čte tvůj horoskop?... [8]
HVĚZDY RUDOLFOVY
Zas hoří hvězdy v drahách neproměnných Na nebes kobaltových propastech. V uličce Zlaté v domcích přikrčených Století šestnácté spí v dávných snech. To čas, kdy Rudolf se srdcem, jež stůně, Zved’ k nebi, na němž světla hořela, Své oči, které byly jako tůně, Jež nikdy slunce neobrážela. To čas, kdy osud ve hvězdách mu četl Před smrtí Kepler, den, kdy zvítězí, Než, lupen zvadlý, v propast zmaru slétl. Dnes hvězdy v noci jako tehdy svítí, Ty hvězdy zlé jak výsměch bez mezí, Ty hvězdy věčné ironie bytí. [9]
MALOSTRANSKÝ DEŠŤ
A prší, prší jako od věků. A voda stéká s prejzů, které hnijí. Žije se život někde v daleku. Zde život pouhou fantasmagorií. Plíží se večer v kout ten odlehlý. A stíny rostou, únavně se dlouží. V arkýři starém světlo rozžehli. Žije tam někdo? Vzpomíná a touží? Kol Minula duch krouží odhodlaně Jak netopýr kol staré, sešlé báně, Na žaluzie tluče spuštěné. Chce vzbudit cosi z dřímoty té stálé. Však marno všechno. Minulost spí dále. Rty stisklé šeptnou pouze: Ještě ne! [10]
VEČER NA MALÉ STRANĚ
Než temno všechny věci zalije, Má duše, naslouchej své mrtvé touze. Jak v nitro padá melancholie, Do starých zahrad prší nyní dlouze. Noc přichází jak navždy v města stín. Zříš na fasádách smutku flór se chvíti. Usedá proti tobě tiše spleen, A z jeho očí žlutý beryl svítí. Ty cítíš duši města odvěčnou. To, co zde nové, cizím zrak teď vidí. Jen minulost má tvář zde skutečnou. Amplion z dálky hraje tesknící. A v jeho rytmech stíny dávných lidí Zas chodí zvolna starou ulicí. [11]
RORÁTY U SVATÉHO VÍTA
I I
 Sníh leží v ulicích, a poslední V tmách svítí hvězdy, než se rozední. Jdu, dítě, za matkou a mám ten sen, Že v stopách světcových jdu, Podiven. Václavská kaple v drahokamech plá, Na sloupcích z vosku světla hoří mdlá, Rorátní zpěvy chrámem zní, jenž ztich’, Jak zněly v dávných časech Karlových. Přítomnost není, mrtví žijí teď, K všem záhadám má dítě odpověď, O Poslu z nebes zpívá duší vzňatou. Na prahu kaple stojí andělé, Kde zlatá malta září setřele, Kruh na dveřích se rosí krví svatou. [12] II II
 Zas po letech jdu osamělý, tich Po zasněžených schodech zámeckých. Jsou stopy cizích nohou v závěji A láskou matčinou již nehřejí. Je kaple cizí, zpěvy rorátní Tam z cizích úst teď cize sluchu zní. Mdle drahokamy skví se leštěné, Na stěnách v zlatou maltu vsazené. O Poslu z nebes v kterých končinách Teď zpíváš, matko? V kterých skryta tmách Se díváš na mne, v mrazu mroucí ptáče? Poutníče marný žitím zmařeným, Tvůj advent minul, vyvanul jak dým Nad tenkým sloupkem, který voskem pláče... [13] OBSAH
Večerní zvony Ve Valdštejnově zahradě Hvězdy Rudolfovy Malostranský dešť Večer na Malé straně Roráty u svatého Víta
[14] Jiří Karásek ze Lvovic HVĚZDY NAD PRAHOU
Vyzdobil Jan Konůpek Vytiskl Josef Portman v Litomyšli 1939 na ručním lisu dvacet výtisků na hollandu Pannekoek
Tento výtisk má číslo
E: až; 2004 [15]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Portman, Josef
(Vyzdobil Jan Konůpek - Vytiskl Josef Portman v Litomyšli 1939 na ručním lisu dvacet výtisků na hollandu Pannekoek)

Místo: Litomyšl

Vydání: [1.]

Počet stran: 15