MALOSTRANSKÝ DEŠŤ
A prší, prší jako od věků.
A voda stéká s prejzů, které hnijí.
Žije se život někde v daleku.
Zde život pouhou fantasmagorií.
Plíží se večer v kout ten odlehlý.
A stíny rostou, únavně se dlouží.
V arkýři starém světlo rozžehli.
Žije tam někdo? Vzpomíná a touží?
Kol Minula duch krouží odhodlaně
Jak netopýr kol staré, sešlé báně,
Na žaluzie tluče spuštěné.
Chce vzbudit cosi z dřímoty té stálé.
Však marno všechno. Minulost spí dále.
Rty stisklé šeptnou pouze: Ještě ne!
[10]