Zednářské (1933)

Emanuel Lešehrad

ZEDNÁŘSKÉ
[1] K počínání, k dokonání úhel, kružítko a váhy, všechno vázne, padá z dlaní, nevzplá-li hvězda záhy
Goethe
[3] NA CESTU
Provázeje sbírku proslovů br... Lešehrada několika slovy, narážím hned na otázku: zednářství a umění, nebo přesněji: umění v zednářství. Je to v podstatě otázka, zda naše zednářství již vytvořilo svou kulturní atmosféru, je-li prostředím kulturně plodným, zmohutnělo-li tak, že již cítí potřebu vyjádřit se umělecky, tvořit kulturně, to jest: tvořit ve svém duchu a ze svého ducha. Není to otázka podřadná a nevychází ani z marnivosti, ani z touhy po luxu. Každé hnutí, které má co říci sobě, svému prostředí a budoucnosti, hledá pro to umělecký výraz, pociťuje neúprosnou touhu po tvořivosti. Odkazuji na příklad, který dal kolektiv našeho revolučního vojska na Sibiři; jak byl tvořivý v organisování institucí správních, hospodářských, technických i kulturních! Tu vytvořil svůj tisk, svou píseň, svou krásnou prózu, své básnictví, své divadelnictví, své výtvarnictví, svou hudbu, ať ve formách jen užitkových a zábavných nebo v uměleckých. Zednářství má krásnou tradici kulturní, chlubí se nejskvělejšími jmény (Goethe, Mozart). A zednářství československé? Nechtějme hned všecko, řeknete. Je dosud mladé a absorbovalo své síly v provádění naléhavých úkolů organisačních. Ale řeknu: překonalo obtíže počátku, může tedy dělat bilanci a plán. Také plán kulturní. Máme mezi sebou vynikající zástupce vědy, zejména mediky, právníky, historiky. Ale umělecký svět nebyl zednářstvím zachycen dost pronikavě.
[5] Mezi svými zakladateli má československé zednářství umělce slova a linie. Po 15letém trvání jejich počet se zvětšil. V literatuře může se vykázati jmény, která mají zvuk i v širší společnosti národní. Br... J. Kvapil, obratný iniciátor politické aktivity spisovatelské za války, nezůstal jediný: připojili se bb... F. V. Krejčí, Táborský, Jesenský, Kopta, Martínek, Vrba, Lešehrad, Šnobr a j. Nejsou osamělí ani nejstarší bb... výtvarníci, trojice Mucha-Stretti-Wiesner; dnes jsou mezi námi AI. Bílek, Blazíček, Horejc, Justitz, Kofránek a j. Ale v hudbě, která v zednářství měla hojnou aplikaci a slavnou tradici, marně se ohlížíme po tvůrčím duchu. Nedbal, jenž K... U... pěstoval před válkou, československého zednářství se vzdálil; br... Kocián je především umělec reprodukční – a jsme s výčtem zcela hotovi, nechceme-li uváděti našich činných bb... zpěváků (Srb, Pouzar a j.). V životě Dílen je dosti místa pro hudbu. Zatím však se hudba uplatňuje v lóžových pracích jen svou reprodukční stránkou: zahraje se něco na harmoniu, zazpívá se něco z Mozarta nebo se něco vypůjčí z Dvořáka. Ale nemáme československé písně zednářské, ani své ani přijaté (někteří bb... chtějí, abychom přijali za svou hymnu píseň Kuzmányho „Kto za pravdu horí“), nikdo nepokračuje v umělecké tradici mozartovských útvarů zednářské hudby. Nezpívá se v Řetězu ani u Bílé tabule; a přece je v ovzduší Lóží tolik podmínek a tolik náladovosti, z nichž píseň vytryskne s logickou nutností, jako organický výraz pracovní atmosféry. Nemáme mezi sebou skladatele, ani nedovedeme již tvořit metodou kolektivní, jak tvoří lid... Br... Lešehrad, lyrik a básník „Kosmické pouti“, napsal cyklus básnických proslovů, které provázejí význačné akty našeho obřadu: hle, nezláká to – ne-li dnes, tedy zítra – hudebního skladatele, aby je opatřil melodií? Kde vezmeme skla- [6] datele, není-li mezi námi, namítne se. Nuže: přiveďte mezi nás umělce tónů, jehož hudba mluví o bohatém srdci a meditativní hlavě. Br... Lešehrad svým básnickým souborem „Kosmická pout“ představil se nám jako poutník, hledající smysl lidského života. Na počátku pouti nacházel jej ve světě smyslovém, v melancholické hudbě přírody a nálad, ve vibracích dojmů a tužeb, a dával mu melodický a křehký výraz písňový; vprostřed cesty zduchovněl, vnímal svět a jeho dění duchem, naplnil svůj svět, rozšířený do kosmických rozměrů, meditací a úporným hledačstvím rozumovým, a jeho píseň rozlila se v hymnické zpěvy; a zavíraje knihu básnické tvorby, odkládá artism a dekorativnost, ale i bohatství myšlenkového ústroje, pokoušeje se nejprostší mluvou nalezených pravd a symbolů vyjádřiti positivní moudrost, z níž promlouvají základní poznatky našeho řádu. Tak třeba dívati se na svazeček „Zednářských“. Počin br... Lešehrada náleží do sféry umění slovesného, ale podněcuje i myšlenky k tvorbě hudební. Je šťastně iniciativní svou soustavností. Ať má zdar, ať má oblibu mezi bb..., ať najde následovníky. Jsme mu vděčni za první pokus o soustavné zpracování motivů, které vyrůstají z naší práce, za básnické formování symbolických úkonů, které vyjadřují naši myšlenku. A. Hartl
[7]
VYZNÁNÍ NEOFYTOVO
Nový život otevřel se vytouženě přede mnou, mezi bratry octl jsem se, k nimž jsem cílil cestou svou. Kdo se přede mnou stal Mistrem, ruku mně jak bratru dal, abych probudil se z temnot, by se zrak můj Světlem vzňal. Spojen s bratry tímto světlem lásky, práce, radosti, oddaně chci pracovati v stavbě Chrámu lidskosti. [9]
TOVARYŠ
Zde, v kruhu pilných pracovníků, ve družné, mocné svornosti, kde bohulibá rovnost vládne, jas vnímám ducha volnosti. Chrám věčný pravdy budujeme a božská moudrost sídlí v něm, jsou síla, krása jeho sloupy a ctnost je jeho oltářem. Chci nástrojem svým pomáhati při této stavbě ze všech sil, bych v kruhu bratří stavebníků mzdy tovaryšské hoden byl. [10]
MISTR
Staviteli Všeho míra, duchu věčné jasnosti, osvěť tuto svatou chvíli paprskem své moudrosti. Nechť tvá ruka žehná dílo, které Mistr započal, aby užitečné bylo, aby bratřím světlo dal, aby naši stavbu řídil, měřil úhlem skutky všech, krokvice a olovnice v rukou pracovníků střeh’. Jeho píle, jasná mysl nechť se jako vzor nám stkví, bratry v práci sdružuj ke cti svobodného zednářství! [11]
OTEVŘENÍ LÓŽE
Chrám jest již osvětlen a práce započíná, náš řetěz bratrský svět láskou obepíná. Nás pravda osvěcuj a sdružuj věrnost, píle, a Velký Stavitel nám žehnej v našem díle. [12]
UZAVŘENÍ LÓŽE
Chrám jest již zatemněn, je práce dokončena, a srdce bratrská jsou pravdou posílena. Do světa všedního z nás každý zase vchází; nechť světlo Moudrosti nás žitím doprovází. [13]
ALMUŽNA
Nastává nám nyní chvíle dobrý skutek vykonat: pro vdovy a pro sirotky našich bratří peníz dát. Dávám měšec kolovat. [14]
ŘETĚZ
I
Svaz náš bratrský, jenž v práci pojí nás, povinnost má všude šířit pravdy jas, připravovat nový společenský řád, v kterém člověk moh’ by člověkem se zvát. Stiskněme si ruce, bratří zednáři, nechť nás Moudrost, Síla, Krása prozáří, bychom byli zdrojem skutků šlechetných, ku prospěchu vlasti, k dobru bližních svých. [15] II
Naše ruce tvoří řetěz lásky, oddanosti, zednář k zednáři lne věrně, žije v míru, v ctnosti, ku příkazu Velikého Světů Stavitele před temnoty nebezpečím Lidstvo chrání bděle. Moudrost, síla, krása povždy pomáhej nám v díle, bychom Lidstvu ukazovat mohli vyšší cíle, aby svornost, mír a pravda byly s lidmi všemi, aby světlo pravé lásky ozářilo zemi. [16] III
Otevřela se nám Dílna, v které Světlo pravdy svítí, kde se bratr k bratru druží, očištěni z rmutu žití. Přistoupivše k světlé Práci, k stavbě Chrámu lidství, nitra, připravovat chceme svorně příchod velikého Jitra, které přemůže moc temna, světla silou vítězící, kdy se k žití krásnějšímu probudí svět dřímající, kdy se nový člověk zrodí, svornost bude s lidmi všemi, nová doba lásky, míru vzejde jako slunce zemi. [17] IV
Hvězdy jsem viděl vzpláti, jež dříve mizely očím, blízké musilo prchnout, vzdálené zblízka jsem viděl. Kdo přede mnou poznání hledal, podal mi bratrsky ruku, tak probudil jsem se ze sna, tak našel jsem jasnou cestu. Zasvěcení jsem došel po dlouhých bloudění letech, synové chudé vdovy přivedli bratra k prahu. Nyní jsem octl se v světle jak ve věčném moři krůpěj, co za mnou je, to je mrtvé, a čas, jejž jsem žil, byl planý. V Řetěze nesčetných srdcí cítím srdce své bíti, u stupňů k duchové říši paprskem lásky svítí. [18]
SLAVNOST RŮŽÍ
Vše ozdobeno růžemi a světly září chrám; té chvíle růže radosti i v srdci kvete nám. My srdcem, paží spojeni od věků do věků chcem’ cestu připravovati novému člověku. A ozdobeni růžemi jdem’ pouští vesele, neb v srdci ozývá se nám hlas Jana Křtitele. [19]
PŘED TICHOU VZPOMÍNKOU
(K uctění bratrské památky)
Do Věčného Orientu bratr odešel, k vyšší Práci povolán byl božskou Moudrostí, z pozemského víru na pout Nekonečnem šel, chudý jako při zrození, prost všech marností. Stavebnické nástroje své bratřím zanechal, kteří věrně na zemi zde pracovali s ním, aby Lidskosti chrám mohli budovati dál k chvále Všeho Stvořitele, k dobru budoucím. Zůstavil zde po sobě nám světlý, krásný vzor člověka, jenž ví, proč žije, v čem je jeho cíl, jehož mysl odmítala nenávist neb vzdor a jenž přál si, aby každý člověk šťasten byl. Proto, bratří, netruchlete, radujte se jen, neboť bratr odešlý v svém díle žije dál, s vámi všemi duchem sdružen, ač je odloučen, v chrámu Lidství, který s vámi zbožně budoval. [20]
PŘÍPITKY PŘI BÍLÉ TABULI
I
Teď, při Tabuli bílé, nás sdružuj mysl veselá; je odpočinku chvíle, by naše srdce zapěla. Když číše pozvedneme, nechť znamená náš přípitek, že štěstí lidstva chceme, by nastal lepší, míru věk. A při hostině naší vždy vzpomeňme si nejchudších, jež hlad a bída straší, jim pomáhejme dle sil svých. A Ctnost a Síla, Krása nás pojte v pevnou jednotu. Ó, naše srdce jásá při díkůvzdání životu. [21] II
Buď president náš dlouho živ, nuž, připijme mu, bratří, nechť dobro šíří jeho vliv. Ten přípitek mu patří! Nechť žije naše drahá vlast, nuž, připijme jí, bratří, jí sloužiti buď nám vždy slast. Ten přípitek jí patří! Nechť žije bratrský náš svaz, nuž, připijme mu, bratří, ať v světě šíří pravdy jas. Ten přípitek mu patří! Kult Kr... U... nechť povždy zkvétá, bratří, ať Velmistrovi chvála zní. Ten přípitek mu patří! Nechť žije drahý Mistr náš, nuž, připijme mu, bratří, a jeho ruka veď a blaž. Ten přípitek mu patří! Nechť žijí hosté milení, nuž, připijme jim, bratří, jsou srdcem s námi spojeni. Ten přípitek jim patří! [22] Nechť žije našich sester kruh, nuž, připijme jim, bratří, jim buď z nás každý věrný druh. Ten přípitek jim patří! I drahým zmlklým bratřím všem, již v Orientu Věčnosti, hold vzdejme tichým potleskem na důkaz lásky, vděčnosti. [23]
POCTA HUDBĚ
(Společně s br... Schönem)
V zednářském prastarém souhvězdí, nad modro ztichlých a skrytých zdí teď od země jásá k výsosti síla a krása s moudrostí, jichž světlo též jednou zazáří, do nitra nám a do tváří, když, pokorní hudby ctitelé, uctíme bratra a přítele. Kde zpěvy a hudba hlaholí, úkladů nikdo nestrojí, tam vstoupit zednář se neleká, najde tam dobrého člověka. [24]
DVĚ ARIE Z MOZARTOVY
„KOUZELNÉ FLÉTNY“

Ó, v tomto svatém chrámu je neznám pomsty hlas, byť člověk pokles v klamu, jej spasí lásky jas. Pak ruku v ruce s přítelem jít může blažen v lepší zem’. V zdech těchto zmlká váda, jen lásku zná náš řád, zde neznáma je zrada, vše chceme omlouvat. Kdo zve tu víru přeludem, je nehoden být člověkem! *
Ó, posvátný svaze lásky věrných bratří, jsi štěstí nejvyšší, slast rajských vln, jsi víry druh, přec kruh tvůj světu patří, tak známý a přec vždycky taje pln, ba, tak známý a přec taje pln. [25]
ČLOVĚK ZPÍVÁ
Úsměv slunce v kalich dlaní kane, ozářený božským mírem lásky zírám do daleka: Jako bezmezný tok život světem proudí, na hladině výška s hloubkou splývá, do Neznáma vyplouvají lodi, člověk zpívá: „Ze všech srdcí touha květy tryská, ze všech očí jiskra činu blýská, hmota plodí, duchem roste, výská, nad příbojem tvorstva pne se věčný vrchol palmy větrem kolébaný, jako Žití prapor nekonečný...“ [26] ZEDNÁŘSKÉ NAPSAL V L. 1932-33 E. LEŠEHRAD Z L... „DÍLO“ VYTISKLA JAKO RUKOPIS V POČTU 300 VÝTISKŮ TISKÁRNA „LEGIOGRAFIE“ V PROSINCI 1933
E: jf; 2004 [27]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Legiografie
(Zednářské napsal v l. 1932-33 E. Lešehrad - Z L. „Dílo“ vytiskla jako rukopis v počtu 300 výtisků tiskárna „Legiografie“ v prosinci 1933)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 27

Autor motta: Goethe, Johann Wolfgang
(Goethe)

Motto: Goethe, Johann Wolfgang
(Goethe)