ŘETĚZ
I
Svaz náš bratrský, jenž v práci pojí nás,
povinnost má všude šířit pravdy jas,
připravovat nový společenský řád,
v kterém člověk moh’ by člověkem se zvát.
Stiskněme si ruce, bratří zednáři,
nechť nás Moudrost, Síla, Krása prozáří,
bychom byli zdrojem skutků šlechetných,
ku prospěchu vlasti, k dobru bližních svých.
[15]
II
Naše ruce tvoří řetěz lásky, oddanosti,
zednář k zednáři lne věrně, žije v míru, v ctnosti,
ku příkazu Velikého Světů Stavitele
před temnoty nebezpečím Lidstvo chrání bděle.
Moudrost, síla, krása povždy pomáhej nám v díle,
bychom Lidstvu ukazovat mohli vyšší cíle,
aby svornost, mír a pravda byly s lidmi všemi,
aby světlo pravé lásky ozářilo zemi.
[16]
III
Otevřela se nám Dílna,
v které Světlo pravdy svítí,
kde se bratr k bratru druží,
očištěni z rmutu žití.
Přistoupivše k světlé Práci,
k stavbě Chrámu lidství, nitra,
připravovat chceme svorně
příchod velikého Jitra,
které přemůže moc temna,
světla silou vítězící,
kdy se k žití krásnějšímu
probudí svět dřímající,
kdy se nový člověk zrodí,
svornost bude s lidmi všemi,
nová doba lásky, míru
vzejde jako slunce zemi.
[17]
IV
Hvězdy jsem viděl vzpláti,
jež dříve mizely očím,
blízké musilo prchnout,
vzdálené zblízka jsem viděl.
Kdo přede mnou poznání hledal,
podal mi bratrsky ruku,
tak probudil jsem se ze sna,
tak našel jsem jasnou cestu.
Zasvěcení jsem došel
po dlouhých bloudění letech,
synové chudé vdovy
přivedli bratra k prahu.
Nyní jsem octl se v světle
jak ve věčném moři krůpěj,
co za mnou je, to je mrtvé,
a čas, jejž jsem žil, byl planý.
V Řetěze nesčetných srdcí
cítím srdce své bíti,
u stupňů k duchové říši
paprskem lásky svítí.
[18]