SLOVANSKÁ A K TOMU „NÁROD“ – NÍ.
Hoj, Slované, rodní bratři,
syni matky Slávie,
zapějme si z plné duše,
národ slávský ať žije!
Hoši jsme my neoblomní,
věrní svému původu,
a i na dál věrni budem
slovanskému národu.
Nerozum jen upírá nám,
čistí Slávové že jsme,
sotva jsme se probudili,
už se zase pereme.
Slávi jsme, prosti cizoty,
Slávy věrní synové,
slávu dobýt svému rodu,
touhy naše jediné.
36
Slavnými kdo chtějí býti,
musí zapřít samy se,
protož milujme my všechny,
jenom samy sebe ne.
Slavnými kdo chtějí býti,
musí pět o vítězstvích,
svoje domy, svoje chrámy
krášlit zbraní pobitých.
Té bychom nabyli slávy,
musíme se tedy rvát,
a proč za hranice jíti,
když to můž‘ se doma stát?
Doma buďme, tu nám kvete
bujný bobek na věnec,
v cizině kdo slávy hledá,
není pravý vlastenec.
Slovanův jsou miliony
nečítaných národův,
než se všichni pobijeme,
co to bude slavných dnův?!
37
Proto, bratři, jen do sebe
valme, co se brání, v rum,
až i rodný vrah zapěje:
Sláva, sláva Slovanům!