VŽDY STRANOU STÁL JSEM

Eduard Albert

Vždy stranou stál jsem, davu hluk jak kalných toků přívaly mne děsíval; mne jímaly víc lesy, hory, polnic zvuk, chaloupky v zápolí, růže v jich okolí, studánka v údolí. Když večernice stříbrem plá, zasedám ve svou besídku a slavím v tichém přípitku, co spláchla času vlna zlá. To květů nemělo, to trním bolelo a všecko zemřelo. I památky, jež srdce má, pomalu každá umírá, branka se za vším zavírá a život můj se dokoná jak píseň večerní nad vlnou jezerní za mříží klášterní.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

234. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V DÁLI. (Jaroslav Goll)
  2. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  3. XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti, (Gustav Pfleger Moravský)
  4. DOZVUKY. (Otakar Mokrý)
  5. 141. Jako květnatými lučinami (Eduard Just)
  6. Písně lesní. (Václav Antonín Crha)
  7. Stromeček. (Josef Jaroslav Langer)
  8. 26. V zahradách již růže zvadla, (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. 6. Pomnění. (Václav Věnceslav Ráb)
  10. Loučení. (Albína Dvořáková-Mráčková)