VŽDY STRANOU STÁL JSEM

Eduard Albert

VŽDY STRANOU STÁL JSEM
Vždy stranou stál jsem, davu hluk jak kalných toků přívaly mne děsíval; mne jímaly víc lesy, hory, polnic zvuk, chaloupky v zápolí, růže v jich okolí, studánka v údolí. Když večernice stříbrem plá, zasedám ve svou besídku a slavím v tichém přípitku, co spláchla času vlna zlá. To květů nemělo, to trním bolelo a všecko zemřelo. 51 I památky, jež srdce má, pomalu každá umírá, branka se za vším zavírá a život můj se dokoná jak píseň večerní nad vlnou jezerní za mříží klášterní. 52