TAM POD STROMEM

Eduard Albert

TAM POD STROMEM
1 Rozsela jarní krásu noc, z rána ji ptáci vítali; pasáček přišel na pomoc s radostným zvukem píšťaly, tam pod stromem. A kolkolem stál skot, jejž dneska vyhnali. Já mladík k písním hotový jda tudy pěl jsem mimodík, a v dálce šedý kostelík v kvetoucím kryl se višňoví. 2 Po letech zas – byl letní den, klas v poli jako zlato zrál, po mezích táhnul růží sen; – já s mladou ženou svou jsem stál tam pod stromem. Kraj kolkolem 55 na naše dítka dvě se smál. Pak zpíval ptáček ve chvojí, ni ratolest se nehnula. V kočárku děcka usnula, my přikryli je závoji. 3 A po letech – už bělel vlas – už lov jen radost jediná, tam na horách v podzimní čas. Jak mnohá milá hodina tam pod stromem, kdy kolkolem lovecká sedla družina! Když hajný můj si pozalhal, můj Hektor, dobrý stavěcí, přemýšlel jaksi o věci a stranou na mne zamžoural. 4 Kde všecko jest? Už šedá skráň a chodívám jen o holi, mé oko ještě těká v stráň a v les a bloudí po poli. Tam pod stromenstromem a kolkolem 56 teď větry v sněhu zápolí. A když teď v loži posedám za noci jasné, měsíčné, jdou srdcem stesky rozličné a hodiny už počítám. 57