ČASNĚ Z JARA

ČASNĚ Z JARA
Už míza naplňuje stonky, už přišly modré anemonky, a na mezích se posadily drobounké žluté potentilly. Stařenka pod boží si muka zasedla, její svadlá ruka fijalku, letos prvníprvní, drží, již pod panskou dnes našla strží. A vnoučata si sedla stranou, majíce knížku malovanou, v ní hledají ty ptáčky, včely, co přijdou, prý, až po neděli. Zavýsknul někdo v hloubi lesa a větřík ozvuk dále nesa dech’ do studánky v tichém houští a na pavouka, jenž se spouští. 3 A zase ticho po vůkolí. Sem tam přelétne ptáče poli, sem tam si moucha pozabzučí. A přece všecko vůkol pučí. A přec se květy všude strojí jaks tajně jako pod závoji – vše tiché, jako píseň třtiny, vše jemné jako pavučiny, Jakjak první kadidlová vůně se rodí v obětnice lůně, když oběť zapaluje čile mladinká kněžka v říze bílé. 4