JAROSLAVU VRCHLICKÉMU

Eduard Albert

JAROSLAVU VRCHLICKÉMU
Tvá loď jde po vysokém moři, v ně brázdu jako stříbro reje, svou přídu v modré vlny noří a bok svůj pěnné do peřeje. Tvá lana sviští, plachty duní a třepe vlajka. V noční chvíli zříš magický svit mořských tůní, a ve snu, Albatros jak pílí. Já samotním, jsem na ostrově, ohýnek topím, rybku lově zasedám na břeh za večera. Dým v kotoučích se modrých krade, kdes písklo ptáče, ještě mladé, tma na mne hrozí z pološera. [XV]