(1900)
V PRAZE
NAKLADATELSTVÍ F. ŠIMÁČKA
1900
[III]
Tiskem České grafické společnosti „Unie“ v Praze.
[IV]
OBSAH
Slovo úvodní
I NA ZEMI
Časně z jara3
Zmrzlíci5
V poledne7
Večery v Alpách8
Před slunce východem11
Sněženka a havran13
České umění15
Hračky17
Smrt20
Fin de siècle21
Starosvětská23
V sobotu24
Diego pes27
Stavitel29
Lev Tolstoj32
Hraběti Karlu Buquoy de Longuevale33
Po bitvě na Kosovu poli35
[V]
II MEZI OBĚMA SVĚTY
Památce V. M.39
Červánky večerní42
O prázdninách44
Bilocatio Sct. Adalberti46
Sny49
Vždy stranou stál jsem51
Kytka pomněnek53
Ze staré korrespondence54
Tam pod stromem55
Zvonky58
Taceas!60
Bacillus souchotin61
V Notredamě pařížském62
Slon64
Světci69
Tak dobrý večer!73
III NA NEBI
Duch a svět77
Algol80
Různá mínění83
Orion85
Moderní90
Četba93
Mira Tychonis97
Karlu Kramářovi v září 190099
O půlnoci103
[VI]
SLOVO ÚVODNÍ
Nemohl jsem ani ve snu tušiti, že budu psáti úvodní slovo k této knize. Dva dny před neočekávanou smrtí jejího původce dal jsem sbírku do tisku, dle jeho přání tenkrát ještě pseudonymem označenou. Dnes ji mám s plným jménem zesnulého uváděti do literatury...
Že Albert byl duch vskutku básnický, ukazuje jasně již prosa jeho; akademické řeči jeho měly vždy vzlet a sílu uchvacující, byly plné poetických obrazů a duchaplných poznámek. Tento vzletný básnický duch míhal se i v řádcích jeho vědecké prosy a činil ji neobyčejně záživnou a přístupnou i širším vrstvám. Ale nebylo to pouhé, čemu Němci říkají „Schöngeisterei“, pouhé koketování diletanta, bylo to vše vrozené a procítěné.
[VII]
Dlouholetý styk s poesií, četba a zvlášť překládání, daly vznik k prvním samostatným básnickým pokusům Albertovým v češtině. On, který zmohl tolik forem básnických v jazyku cizím, svým vnímavým duchem brzy ovládl techniku českého verše dosti obratně a místy i dokonale. Zajímavé zůstane, že první tyto pokusy vznikly v posledním roce jeho života, téměř na prahu šedesátky, kde jinde poetický zdroj i u básníků z povolání pravidlem vysýchá.
Poslal mi první kusy své někdy v březnu, byly otištěny pod pseudonymem E. Pohorského v čísle květnovém „České revue“. Povzbuzen tím, Albert pokračoval, a do prázdnin letošního roku vznikla sbírka, kterou po kusech mi posílal a o jejímž definitivním sestavení jsme o posledním pobytu v Žamberku rokovali. Myslím, že smrtí Albertovou odpadá nezbytnost pseudonymu; bylť beztoho odhalen již v první noticce „Hlasu Národa“ o smrti jeho, kde krátce před tím uveřejněna byla satirická causerie „Světci“ s jeho pseudonymem.
První kusy Musy Albertovy byly popisné s důmyslnou pointou reflektivní. Forma, z po-
[VIII]
čátku trochu drsná, čím dále se hladila a vyhraňovala, slabé tu a tam reminiscence ustupovaly obrazům, které novostí překvapovaly. V dalších kusech se objevovala vloha k genrovým obrázkům, prosyceným českým duchem v smýšlení a výrazu, přišly i osobní dojmy a zkušenosti a vyslovena mnohá životní pravda nově a lapidárně. Poslední nota byla jakási poesie vědecká. Albert zabýval se v posledních letech svého života mnoho astronomií, a tak vznikl cyklus kosmický, rozjímání a digresse rázu více didaktického.
Dle těchto základních not byla sbírka rozdělena a dán jí souborný název „Na zemi a na nebi“. Mezi oddíl I. a III. vsunuty básně osobní, mající vztahy k oběma polům těmto a nazvány „Mezi oběma světy“, totiž zemí a nebem, mezi kterými se celý život lidský odehrává.
Krajiny, popisy, nálady, city a vzpomínky v každé lyrice musí mluviti za sebe, buď docílí dojmu čtenáře anebo se jím minou, zde je těžko diktovati vkusu nebo zálibě čtenářově. Proto se o těchto zvlášť šířiti nemusíme.
Zvlášť jemný elegický tón vyznívá v kusech, jež vyvolalo u Alberta přátelství. Bylť
[IX]
Albert přítelem, jak málo kdo. Překrásné jsou básně, jež věnoval památce přítele Valdemara Mazury a příteli J. Černému.
Frasí není ve verších Albertových naprosto. I tam, kde poesie se místy tratí, zastupuje ji důmysl neb nota satirická. V směru tom byl Albert na stopě tvoření nového genru, jejž bych nejraději nazval poetickou causerií. Pohybuje se tu nenuceně, důvěrně, hraje ostrými, břitkými pointami, neunáší taktak, jako spíš baví čtenáře. Sem patří delší básně „Moderní“, „Slon“ (na památku kongressu v Haagu), báseň k sňatku dra. KramářeKramáře, „Bacillus souchotin“, „Světci“ atd.
Básně vážné tohoto cyklu jsou plné hlubokých myšlének a úvah, ale místy jest jejich tón poněkud suchý a příliš didaktický; v nich, zdá se mi, neleží hlavní těžisko Albertovy poesie, ač je tu jedna, která svým důmyslem vévodí všem. Jest nadepsána „Algol“. Vtipným obratem tu symbolisován vztah hvězd podvojných k poměru muže a ženy.
Pro erotiku místa již v poetické činnosti Albertově nebylo, jen asi dva procítěné kousky, patrně evokace z minulosti, byly vřaděny do motivů osobních „mezi oběma světy“.
[X]
Básně Albertovy nejsou poetické prskavky, jsou plody zralého, školou práce, studií a života prošlého a zkušeného muže, který na vše se díval okem zaníceným pro největší ideály lidstva a při tom se srdcem soucitným k jeho bojům a utrpením. Kdesi bylo případně podotknuto, že Albert kráčel na výšinách lidského ducha, pravdu výrazu tohoto potvrdí i sbírka jeho básní, která bude milým odkazem po něm a stejně vedle vědecké a překladatelské činnosti pojistí mu paměť slavnou a trvalou.
J. Vrchlický.
[XI]
JAROSLAVU VRCHLICKÉMU
[XIII]