TACEAS!

Eduard Albert

TACEAS!
Tvé slovo, řeč tvá budiž skoupá! Viz, v moři medusa se houpá, tu žlutá, onde fijalová, tu modrá v hlubině se schová. Když vynoří se, vlna chytí a vymrští ji v písek na ven – tu leží rosol lesku zbaven a v žáru slunce hyne žití, a lesklá bytost čpí a hnije a písek mrtvou brzo kryje. Tak city, jež v tvé duše hloubi si hrajou, lesknou se a snoubí, nech žíti v oné blahé tůni; když řeč, jež jako vlna běží, je vrhne v písek na pobřeží, zahynou, shnijí na výsluní. 60