ČERVÁNKY VEČERNÍ

Eduard Albert

ČERVÁNKY VEČERNÍ
Je západ. Barvy, stříbro, zlato těch oblak, růže, zámky, hory – vše z pohádky jen krátké vzato a mizí. Za tmavými bory ohňové vzpláli příšerní; kde růže byly, dým se valí a černé hadry, troudy halí – to červánky jsou večerní. Pták velký přes les kamsi chvátá, na rudém nebi mává křídly, vstříc jemu mha se žene svátá, kam letí nocovat, kde sídlí? – Jak tepny puls kraj jezerní vlnami šplouná. V loďce tmavé kdos vesluje. Kam asi plave? Už červánky mrou večerní. 42 Tvé myšlénky jak putovníci silnicí prázdnou kráčí v lese; kam jdou, sám sobě nechceš říci. Jdou mlčky. Cosi v tobě hne se, že přeludové nevěrní i v růžích jsou i ve požáru, a pozdě pochopuješ k stáru, co červánky dí večerní. 43