Po přečtení Zolova románu „Člověk – bestie“.

Jaroslav Vrchlický

Po přečtení Zolova románu „Člověk – bestie“.
Ten v noc letící vlak s tím lidským masem bez vůdce, směru, v pospas vydán zhouby, ten epického dláta tesy vhloubí se v srdce čtenáře, jenž trne žasem. Ten vlak to čas, tys část nákladu jeho. Let šílený! – Kam? – To se nikdo neptá; ten zpívá, onen kleje, třetí reptá a vše to letí... Jaký konec všeho? My tak juž zvykli té orgii letu, té vřavě sterých vášní, zpilých hlasů, že pravdu, cíl a hvězdu ve tmách, krásu jsme ztratili a s nimi každou metu. A letíme... bez cíle, bez naděje, v noc za námi jak příšerný škleb letí, checht samovrahů, ston vražděných dětí, finale děsné lidské epopeje. 28

Kniha Brevíř moderního člověka (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický