Po přečtení Zolova románu „Člověk – bestie“.

Jaroslav Vrchlický

Ten v noc letící vlak s tím lidským masem bez vůdce, směru, v pospas vydán zhouby, ten epického dláta tesy vhloubí se v srdce čtenáře, jenž trne žasem. Ten vlak to čas, tys část nákladu jeho. Let šílený! – Kam? – To se nikdo neptá; ten zpívá, onen kleje, třetí reptá a vše to letí... Jaký konec všeho? My tak juž zvykli té orgii letu, té vřavě sterých vášní, zpilých hlasů, že pravdu, cíl a hvězdu ve tmách, krásu jsme ztratili a s nimi každou metu. A letíme... bez cíle, bez naděje, v noc za námi jak příšerný škleb letí, checht samovrahů, ston vražděných dětí, finale děsné lidské epopeje.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

162. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODKUD A KAM? (Karel Babánek)
  2. Železnice. (Karel Alois Vinařický)
  3. BALLADA. (Viktor Dyk)
  4. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA NÁDRAŽÍ. (Ferdinand Tomek)
  6. OPUŠTĚNÝ LOM. (Otakar Theer)
  7. Hnízdo. (Jaroslav Vrchlický)
  8. CESTA. (Josef František Karas)
  9. NA STANICI. (Karel Babánek)
  10. CESTOU. (Jaroslav Vrchlický)