Ballada moderní.

Jaroslav Vrchlický

Bdí na loži v myšlének žáru, ve obraznosti chví se spáru a chladným umem krve varu chce kázat klid a rozvahu; teď skočí s lože, sedne, píše, a počítá a sotva dýše, krev hřmí mu v skráň, prs dme se výše a Satan stojí na prahu. Tu kolečka, tam páky, šrouby, by vše to k sobě klaplo, snoubí na zatracené dílo zhouby a v potu tváře počítá; blesk v myšlének teď sjel mu šero u kulometu stisknout péro a rázem smrtí tisícero v řad bojujících zavítá. V balonu lehkým dechem plynu nad tábor, v hor a noci stínu jenž dřímá, noční nad krajinu jak meteor se tiše vznést a ze sta jícnů zvratem kliky mor, zkázu chrlit v spící šiky... On slyší úpění a křiky, krev stříknout vidí ve tvář hvězd. Pak v neprůzračném proudů plášti, jejž líný vánek sotva zvraští, torpedo hněvu pln a záští sám nezřen vléci pod lodě, v ráz v čilé ruky vzmachu hbitém loď rozmetati dynamitem, v nach zbarvit pláň i s nebes štítem, že kouř jen zbude na vodě! Tak přemítá a badá, váží, zří na hřídel i na závaží, jej naděj nese, bázeň zráží, kdo vystihne tu námahu? On cítí, holomkem je smrti, jež rukou davy jeho škrtí a davy kácí, davy drtí a Satan stojí na prahu. Tam stojí a v své černé pěsti on drží vše, co sluje štěstí, čím k důstojnosti můžse vznésti neznámý posud z lidu muž, v ruce kordony a řády a výsady a přízeň vlády a peníze a dívčí vnady Ó mozku vři, ó srdce buš! Co zbořené měst štíty, brány? co klasné lány podupány? Co lidské údy rozmetány? Zde úspěch, sláva, velikost! Co krev, co nářky vdov a dětí? Co hnáty, lebky v jedné změti? Když tomu zisk jde ve zápětí? Chce tomu světon viny prost! On ve velkém je lidstva katem. Co štětcem, knihou, pérem, dlátem se zvedlo v duchu láskou vzňatém, vše zdeptá strojem pekelným. On, vzdělanosti ironie! se v masku vynálezce skryje, jenž v lidskosti tvář drze bije v své stopě maje krev a dým. V svou dílnu vesel sochař kráčí, pln víry oráč sije, vláčí, strom žití zvoní písní ptačí, vše raší v květ a ku blahu: Syn pekla jen nad tvými stroji, v zlé vnořen dumy zhoubu strojí. Duch lidstva pláče. V stínu stojí se šklebě Satan na prahu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

341. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poslední láska Dona Juana. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  3. VÁCLAV VAVŘINEC RAINER (Bohdan Kaminský)
  4. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  5. MARIA AEGYPTIACA (Jaroslav Vrchlický)
  6. Hymna Persefoně. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Osm reliefů ze života Jacchova. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ARNOLD BOECKLIN. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  10. HYMNA LAZAROVA. (Jaroslav Vrchlický)