Před Zamoru, pevnost svoji,
dostavil se Sancho král,
valné voje s sebou vedl,
útokem by město vzal.
S Roderigem, soudruhem svým,
koňmo se kol města bral,
když objeli město celé,
Sancho ku Cidovi prál:
„Pevné stojí toto město,
na hřbetě svých nahých skal,
věží celé moře ční tu,
pevná kolem zeď i val.
V úžas pevné je to město,
Duero je obepjal,
národové všeho světa,
ký z vás by je v kořisť vzal?
Kdyby dala mi je sestra,
Španělsko bych za to dal,
Cide, vás můj otec zvolil,
dobra co vám prokázal.
Majordomem jmenoval vás,
na rytířství pasoval,
v Coimbře když proti Maurům
jste jak vítěz v boji stál.
Umíraje mně a bratřím
v úctě vás mít rozkázal,
a z nás každý v jeho ruku,
že vás ctít chcem, přísahal.
Stal jste se mým majordomem,
mnohé země vám jsem přál,
víc než každé léno v zemi
by vám každý poctu vzdal.
Vás teď prosím, král a přítel,
byste v Zamoru se bral,
Urrace tam sestře mojí
poselství mé zvěstoval.
Donně Urrace, mé sestře,
řekl, Zamory že val
rád bych výměnou či bojem,
jak chce sama, svým rád zval.
Mediun de Riviero
za Zamoru že bych dal
s celým vasalstvem, či jiný
dar by se jí lepším zdál,
bohatý snad Valladolid,
Villalpandu, hrad i val,
Tiednu též, pevný zámek
jakby její chtíč si přál.
Do přísahy manů dvanáct
vlastní přísahou bych vzal,
splnit vše – když nesvolí, pak
násilím že vše bych bral.
Políbil Cid králi ruku
a tak s bohem jemu dal;
patnáct hrdin vedl s sebou,
ku Zamoře pospíchal.