Motiv z Křivoklátu.

Jaroslav Vrchlický

Na Křivoklátském hradě jsem vkročil v samé stíny, kam pohlednulo oko, tam poušť a zříceniny. I vejdu zamyšlený ve staré večeřadlo, a s římsy náhle k nohoum mně ptačí hnízdo spadlo. A zbytky soch a štítů kynuly se zdí přísně; v tom okny z venku vpadly sem zvuky české písně. A zněl ten zpěv tak sladce, až slzu v oko nutí: že není smrti, zmaru a není zahynutí! Když rozplýval se, z dálí bor ve souzvuk mu šuměl, já zadíval se v hnízdo a všemu porozuměl. Kde visel dřív zbroj dědů, tam nyní hnízdo ptačí; vnuk dále v nový zápas, ve zápas ducha kráčí. Nám zpěv zbyl, bohatýry jsme v dědictví tom chudém, jen víru mějme v sebe, my byli, jsme a budem! Mé srdce v bouřném tluku tou modlitbou se chvělo, jen tolik zapět písní, co v hnízdě tom jich znělo.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

300. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)
  2. POZDRAV. (Louis Křikava)
  3. DELIRIUM. (Jan Opolský)
  4. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MELANCHOLIE (Viktor Dyk)
  6. ROMANCE. (Růžena Jesenská)
  7. Po vichřici. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Věčné světlo. (Antonín Bulant)
  9. MÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V NOČNÍM TICHU. (Adolf Heyduk)