Říjen na moři. Večer.

Jaroslav Vrchlický

Svit žlutavý se rozlil po obzoru a každá vlna zdála se růst v horu; já zřel, jak sady pomalu se prázdní, i hudebníci odešli juž z lázní a pusto kol, jen vítr zalkal časem na vlnách v dálce táhlým, ostrým hlasem: teď jakby někdo k vraždě nůž si brousil, teď jakby po tmě obět svou juž rdousil. A město bylo dál a moře bližší a mraky nad ním tmavší vždy a nižší; před tváří nebes já jsem pouze zůstal a díval se, stín noci kterak vzrůstal a moře, idyllou v dne osvětlení jež smálo se, jak na drama se mění, a cítil jsem, to jeho život nový. A přede mnou se zvedly všecky rovy, jež ono tají v bezedném svém lůně, a já jsem cítil, čím ta vlna stůně, jak den jest pouze smavou maskou moře, jak moři zbude noc a duši hoře.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

224. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 243. Když sem já sám v sobě toto říkal (Jan Kollár)
  2. Setkání. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NOC NA VYSOKÉ VYHLÍDCE. (Antonín Sova)
  4. DIONÉ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jindy a nyní. (Emanuel z Čenkova)
  6. Mrazivý večer. (Emanuel z Čenkova)
  7. SONET. (Antonín Klášterský)
  8. Na náměstí Svornosti. (Emanuel z Čenkova)
  9. Herečka. (Antonín Sova)
  10. MANŽELSTVÍ. (Antonín Sova)