Růže.

Jaroslav Vrchlický

Zem probouzí se v růžích svítání a sama růže nese na skráni a na ňadrech a za svým pasem. Den v růžích vzplane, v růžích umírá, noc rubáš hvězdný jemu prostírá, jenž protkán růží jasem. To jedno velké plání, běl a nach a plameny, to hoří keřům v tmách, kam pohledneš, tam růže všudy: jich listy u cest leží a déšť jich do vlasů padá, v klín, do listů knih, na kolébku i růvek chudý. Tak celé dny to hoří v přírodě, ve vůni, něze, jasu, lahodě, to moře růží stále vzrůstá; by v zimě se nám nezastesklo víc, dost zbude jich, plá jimi dětí líc a mladá, svěží dívčí ústa.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

201. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stella maris. (Xaver Dvořák)
  2. Růžové listí. (Josef Václav Sládek)
  3. Růže. (Alois Škampa)
  4. Sen o růžovém sadu. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ó milujme! (Jaroslav Vrchlický)
  6. STOLISTKA. (Josef Václav Sládek)
  7. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  8. VÝSTAVA RŮŽÍ. (František Kvapil)
  9. Já v snách tě viděl. (Josef Václav Sládek)
  10. 1. Poupě. (Jaromír Březanovský)