Růže.

Jaroslav Vrchlický

Růže.
Zem probouzí se v růžích svítání a sama růže nese na skráni a na ňadrech a za svým pasem. Den v růžích vzplane, v růžích umírá, noc rubáš hvězdný jemu prostírá, jenž protkán růží jasem. To jedno velké plání, běl a nach a plameny, to hoří keřům v tmách, kam pohledneš, tam růže všudy: jich listy u cest leží a déšť jich do vlasů padá, v klín, do listů knih, na kolébku i růvek chudý. Tak celé dny to hoří v přírodě, ve vůni, něze, jasu, lahodě, to moře růží stále vzrůstá; by v zimě se nám nezastesklo víc, dost zbude jich, plá jimi dětí líc a mladá, svěží dívčí ústa. 36