Hrozny.

Jaroslav Vrchlický

Hrozny.
Zralé hrozny mezi listy topasem i amethysty usmívavě kynou, slunce chyceno v nich svítí, babí léto svou se chytí na ně pavučinou. Jitro to je operlilo, slunce oheň i jas vlilo v žlutý, modrý hrozen, a ten jásá celý zlacen, Dionys že světu vrácen, jimi znovu zrozen! Trpělivě v listí hávu uzrávají v zářnou šťávu tiše, klidně sládnou; slupkou svítí plná jádra, vinařce když v plná ňádra v sladší hrozny spadnou. 66 A když v zimě v něžné bouři svět se tratí v mlhy kouři, opět svítí z číše, líp než výmluvnými slovy sladké báje pijákovi vypravují tiše Oo kraji, kde slunce doma, žhoucíma kde dívky rtoma líbají, se smějí; syrinx Panovu v své tíši s Hellady on šťastné slyší celou epopeji! 67