Hudba jeseně.

Jaroslav Vrchlický

Hudba jeseně.
Ve páře jitra, ve které září se sklání k zemi zrajícím vínem, v aleji stromů košatých sváří se divně v slunci světlo se stínem. Ve páře jitra v aleji stromů se sklání k zemi listí a nese a babí léto na štítech domů se divně v slunci chvěje a třese. V aleji stromů ve páře jitra v hře divných barev země jen plane, plameny lesům šlehají z nitra krvavých listů, jak zlato kane jehličí s větví a v tanci línem amethyst svítí zrajícím vínem. V hře divných barev zlomených tonů příroda rovna puklému zvonu ve páře jitra chví se a třese, jen ptáče tiká zpozděné v lese, jen ptáče, kterému ulétli druzi. V aleji stromů zřím stínů chůzi, zřím listů polet v aleji stromustromů a babí léto na štítech domů 59 a oheň slunce ve listí zvadlém a něhu země ve květu spadlém. Srdce, ty plno mroucích jsi tonůtonů, strhaných strun a rozpuklých zvonů, chtělo bys, chtělo rozpnout se v dálku, chtělo bys splynout ve větrů válku, ten oheň slunce chtělo bys píti, tu něhu země do sebe vlíti, shrnouti na se ve skonu línem zvadlé ty květy s tím zrajícím vínem, splynouti s valným přírody klínem, zapomnít – při tom v smrti však sníti, ve páře jitra, v které se v září světlo se stínem kouzelně sváří. 60