Podzimní motiv.

Jaroslav Vrchlický

Podzimní motiv. – SLEČNĚ ZDEŇCE BRAUNEROVÉ. –
Kol stráně měly sametový nádech, mha v nekonečnou roztáhla je dál, a příkopy jak v žlutých vodopádech se listím tměly, jež tam vítr svál, vzduchem se chvěla vůně dřímotná a pustou cestou žena samotná šla zvolna, suchou klesť na shrblých zádech... Sem tam jen světélko se mihlo kvapem a zhaslo, – stromy jako strašidla, nám zdálo se, že po snech zvadlých šlapem a po srdcích, jež záhy ustydla, nás jalo mocně kouzlo jeseně a zavzdychli jsme hlasně, zděšeně tím čárem jati, který sotva chápem... A když se v páře mihly věže města, my rádi byli, domov teprv řek’ nám, jak je luzná podzimní ta cesta, ty stíny, v listí šum a větrů jek, jak milý je ten hovor v dvou neb třech o lásce, umění a zašlých snech, jak čas nás teprv, tím že letí, trestá!... 61