Jarní epištola básníku pessimistovi.

Jaroslav Vrchlický

Jarní epištola básníku pessimistovi. J. S. MACHAROVI.
Když všecko kvete, plá a září, je krásný život, aspoň teď! Ty zasmušilý samotáři, vím, jakou dáš mi odpověď. Ty řekneš maska! Vše to maska i říza květin, clony par, jas v tmu, v nenávist padá láska a všecko schvátí smrt a zmar. Máš pravdu ovšem hledě v dálku, to konec písně bývá již, máj v děsnou všech proti všem válku je ironií nanejvýš. A přece těší aspoň chvíli zřít první zeleň, hmyzu chvat, jak zastaví se motýl bílý tam u vody, tam u poupat. 32 A přece těší aspoň mžikem zřít stuhy dívčích kloboučků, v křik a smích dětí nad trávníkem tu míčů let, tam obloučků. A přece těší v stínu stromů, které se květy shýbají, dva milence zřít, cestou domů jak důvěrně se líbají. Ty chvilky blaha, byť i malé, ty světlé body v nočních tmách spoj v slunce lásky neskonalé, ať duše jimi zaplá v nach! Nechť lichotí juž třeba muži si trhat pravdy hořký blín, z chvil šťastných spleť si řetěz z růží a uškrť jím svůj temný spleen. 33