II. Mila.

Jaroslav Vrchlický

II.
Mila.

Tak přišla ke mně zticha, polehoučku, květ akacie bílý na kloboučku, květ za pasem a v ruce týž květ bílý. A jako vonný sen se k víčkům schýlí, tak, nežli jsem se nadál vnořen v snění, mi vtiskla na rty dlouhé políbení prodchnuté vůní akatových květů, jež sálala z těch svěžích, dětských retů i z celé její bytosti tak malé, tak půvabné, tak sladké neskonale, že zdálo se, když stál jsem chvíli u ní, ne květy jí, jim ona dává vůni. A ještě dnes, co tyto řádky píši, ty akacie v samotu mou dýší, ať práce v jho, ať sen mne chytá v sítě, v té vůni stále se mnou jsi, ó dítě! 95