II. Mila.

Jaroslav Vrchlický

Tak přišla ke mně zticha, polehoučku, květ akacie bílý na kloboučku, květ za pasem a v ruce týž květ bílý. A jako vonný sen se k víčkům schýlí, tak, nežli jsem se nadál vnořen v snění, mi vtiskla na rty dlouhé políbení prodchnuté vůní akatových květů, jež sálala z těch svěžích, dětských retů i z celé její bytosti tak malé, tak půvabné, tak sladké neskonale, že zdálo se, když stál jsem chvíli u ní, ne květy jí, jim ona dává vůni. A ještě dnes, co tyto řádky píši, ty akacie v samotu mou dýší, ať práce v jho, ať sen mne chytá v sítě, v té vůni stále se mnou jsi, ó dítě!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

249. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Mila. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)
  4. BÍLÉ SRDCE. (Zikmund Winter)
  5. VEDLE CESTY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. ROMANCE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Bílé srdce. (Zikmund Winter)
  8. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Jednu kytku... (Růžena Jesenská)
  10. ZAHRADA MLÁDÍ. (Antonín Klášterský)