Květy a láska.

Jaroslav Vrchlický

Květy a láska. (Triolety.)
Nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou. Srdce zvlní nejdřív tajný vzdech, než rty chví se lásky sladkou větou, nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou, akacie než v stín větví pletou vonné květy bílých ve hroznech. Nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou, srdce zvlní nejdřív tajný vzdech. Akaciím v sled jdou teprv růže, které v keřích svítí v plamenech, kde rty k rtům lnou, ňadra k ňadrům úže. Akaciím v sled jdou teprv růže; studu dívky a rozpaku muže kos a slavík zpívá na posměch. Akaciím v sled jdou teprv růže, které v keřích svítí v plamenech. Naposled pak astry pestrokvěté budou chvět se smutně na hrobech! 30 Chudé květy, větrům v plen tam jdete naposled, vy astry plnokvěté; upomínky, nežli čas vás smete, zvoňte v písních, vykvetejte v snech, naposled než astry plnokvěté budou chvět se smutně na hrobech! Srdce! které znáš ten román lásky, pokud můžeš, hleď jen milovat! – Bez rozpaku, bázně, bez otázky! Srdce, které znáš ten román lásky, dřív než přijdou šediny a vrásky, v květech vidíš lásky symbol plát. Srdce! které znáš ten román lásky, pokud můžeš, hleď jen milovat! 31