Naladění.

Jaroslav Vrchlický

Naladění.
Mou ztmělou jizbou světlý duch jak přeletěl by, vzduchu vlny se rozčeřily v zlatý pruh a známých písní sladký ruch mi zaleh’ v sluch tak čaruplný! Hyacint, který vad’ a bled’ na okně v jizbě samotáře, jak zázrakem se zved’ a květ’ a měkké vůni spěla v sled z kalíšků v let cos jak mdlá záře! Cit dlouho mrtvý v srdci mém se chvěl a roztál v sladkém bolu a rýmy na se kývly: Jdem, jak motýli dva navzájem, jenž spití snem na jednom stvolu. 62 A jak bych stihnul hudbu sfer, již andělů sbor křídly tlumí. Jak stál bych v dumný podvečer kdes v horách, rákos u jezer zří v hvězdný šer a ze sna šumí. 63