Večer.

Jaroslav Vrchlický

Večer.
Za krásný den, jenž jako báseň světla doznívá v tonech lahody a ticha, má duše, která plnou růží zkvětla, dík zbožný vůní svojí, v písni, dýchá. Vše světlo, jež vlokala ručejemi, zas vyzařuje díkem v sladké tuše, v dík tobětobě, slunce, vzduchu, rosná zemi, vámvám, ptáci, lesa okřídlené duše! Svět cítím v sobě jako poklad skrytý, jak zdroj, jenž zpívá pod kapradím v hvozdě – Ó hvězdné myšlénky, ó sladké city! Ó býti šťastný není nikdy pozdě! 48