Jitro v srpnu.

Jaroslav Vrchlický

Jitro v srpnu.
Celou noc pršelo, kdes v dáli zněl hlas hromu, a ráno valila se přes vrcholy stromů směs mračen strhanástrhaná, chumáče, šiky, cáry. Co v trávě krůpějí a v údolích co páry! A vítr ořem byl, jenž stromů nad vrcholy se volně toulaje v oblačném těkal poli, do stromů kopyto neb hřívy konec ztopil a v šumných akkordech mne brillianty skropil. Z mlh vazby chvílemi se slunce vybavilo a kapky na perly, mhu v duhy roztavilo, kraj celý zářil, plál a svítil, smál se, zvučel. Jak udeřil bys v štít, tak z hluboka les hučel. V tom slunce skrylo se, stín černý padl na zem, jak strčil bohatýr by meč svůj v pochvu rázem. 37