Jarní.

Jaroslav Vrchlický

Jarní.
Nyní, vše co pučí, hárá, pějme starou píseň jara. Kvete hloh... Včera v plénkách smavé dítě, máj nám přes noc vyrost’ hbitě, po srdcích už hází sítě: bude čiperný to hoch. Kukačka si steskla kdesi, oddechly si z hloubi lesy, kvete hloh... Plny perel svítí nivy, nové dojmy, staré divy, smutný povzdech, pohled snivý! Kdo by odolati moh’? Podléštky a petrklíče, kolovrátky, dětské míče, kvete hloh... Zástup much se vzduchem honí; rychle! na parníku zvoní! Necítíš, jak někde voní konvalinek celý stoh? 23 Skřivan nad zoranou hrudu trysk’; miň v chvatu města nudu! kde zdí roh, než se ozve první hřmění, fialku si v sladkém snění utrhni, – však políbení přijde samo. Kvete hloh!... 24