Zimní večery.

Jaroslav Vrchlický

Zimní večery.
Večery zimní pomalu, tiše níží se, plíží se v stínech a šeři, měsíc jak světloška s bezbarvé výše nítí se, svítí v bezlistém keři. Pomalu, tiše jdou večery zimní, čarovná kouzla západuzápadů skvoucích schladla a spadla s bezbarvé výše, měsíc jen chví se v paprscích mroucích, v stínech a šeřišeři, srdce mé, zdřímni. Podivná hudba! Město usíná, opilý kolos v stínech a šeři, tmy provoz život v ulicích spíná, jako dech mroucích v stromech a keři zaupí vítr, zalká a znikne. Vozů a tramvayí umdlená, líná z dálky zní jízda, v stínech a šeři v stromech a keři vítr usíná, jak mroucí ptáče naposled tikne. Ticho juž všady, noc sama tiše níží se, plíží se s bezbarvé výše, i měsíc zmizel v stínech a šeři i vítr utich’ v bezlistém keři i kroky dozněly v hluši té zimní, v stínech a šeřišeři, srdcesrdce, též zdřímni! 73