Říjen.

Říjen.
Jak otočil bys dlanídlaní, tak přes noc z nenadání,nenadání tu máme podzimek, a z dálky zamlžené se roklí chladno žene a fičí větru jek. Jen sem tam na strništi se pavučiny blyští a rosné kapky v nich, červenka jen se mihne, tu stéblo, klas tam zdvihne a zmizí v blesk a mih. A listí rudé, žluté plá zimy dechem tknuté, park zasmušil se již, jen havranů je vlastí a šedý králík v chrastí si hledá teplou skrýš. Jak stříbrná jsou lada a s kaštanů juž padá 64 plod těžký, uzrálý kožíšek otevírá, ven zlatým okem zírá, se v listí kutálí. V té elegii léta, kde nivou ocún zkvétá, sem víno! Jako hvozd svět rovněž tmí se celý, v něm básník osiřelý jest jako starý drozd, Jenžjenž, nežli vypelichá, si zacvrliká zticha; nuž rychle, číše sem, ať svět zví, že jsme žili a milovali, pili – a ostatní ďas vem! 65