Scherzo.

Jaroslav Vrchlický

Scherzo.
Po bouři slunce se směje, zem hoří v paprscích, v duhových barvách se skvěje – však čarnější lesk se leje z tahů tvých. Po bouři blankyt se dívá čist, bezdný, třpytný tak, jak anemona je snivá – však hlubším kouzlem kývá mně tvůj zrak. Po bouři ptáče jen zvoní, jak zvonky by s nebe třás’ do vzduchu, jenž sálá a voní – však perly do duše roní mně tvůj hlas. Po bouři v chvatnějším reji v ples vlna zas vlnu zve 41 a pnou se a dmou se, kam spějí, – však zlíbány bouřněj’ se chvějí prsy tvé. Po bouři větřík se stočí a zcuchá ti kadeře, viď? Však luzněj’ tvá nožka vstříc skočí, když líbajíc zastřeš mi oči řkouc: Ó přijď! 42