Kouzlo tklivé, něha snivá,
div se srdce nezachvívá,
a to oko plné třpytu
mluví k tobě o soucitu;
usmívání, slitování
na rtu svatém, v bílé skráni,
božským jasem hoří líc!
Vedle Kristus na svém kříži
tiše shlíží, jak se blíží
smrt, jej v ústa líbajíc. –
Poklekl jsem v zanícení,
bez modlitby v tichém snění
díval jsem se chvíli dlouhou
na ten obraz; divnou touhou
duše vřela, hruď se chvěla
a ty chmury s mého čela,
kam zmizely, nevím sám:
bez svitu mé bylo žití,
kam se řítí, teskno cítí,
kam jde, všude v náruč tmám.
Hledám ráje zlaté prahy,
naděje mé a sen blahý,
který prchnul z duše mojí,
hledám štít v tom krutém boji,
který kruší matnou duši,
hledám meč, jenž kouzlo zruší,
jež mě zlobně opřádá;
a boj roste každou chvíli;
kam se schýlí? nemám síly
a má víra uvadá!
Slyším už, jak z dálky věje
dračím křídlem beznaděje
a jak zoufalství se zvedá
nade mnou tvář mračně bledá;
ke mně z pola v mdlobách volá:
ustaň, moc tvá neodolá,
marně ještě vzpíráš se!
Chceš být ctnostným? Klamná snaha,
vem číš blaha! a juž váhá
ruka má v tom zápase...
A já klesnul! – Svatá Paní,
slyšíš-li mé zpovídání!
já se brodil v hříchu kalu,
posmíval se ideálu,
k lačnému i k žíznivému,
bez soucitu byl jsem k všemu,
a jen v nitru hlod a plam;
z číše rozkoši jsem píval,
v duši splýval pochyb příval –
a já poznal: i to klam! –
Dokonal jsem zpověď svoji
a v myšlenek těžkém roji
hlava klesla v tichém pláči;
jak se míza vesny tlačí
v suchý peň po mnohém roku
plály v oku a pak v toku
slzy řinuly se v líc!
Když to hudbou věčných světů
chvělo se tu s její retů:
Jdi, mé dítě, nehřeš víc!
Nehřeš více! v tom je síla,
nadšení je, z něhož pila
duše tvoje v mladém snění,
v tom je vzlet a povznesení,
vítězství je, harmonie,
vůně a pel poesie,
jež tvůj život posvětí!
Nehřeš! vidíš mého Syna?
v smíru kyna, rozepíná
s kříže ruce v objetí. –
Tisíckrát buď požehnána!
jsi ty k nebi zlatá brána,
hvězdou moře ve příboji,
štítem nebes v těžkém boji,
archandělem, jenž v ráj sladký
vedeš zpátky krok náš vratký,
nocí záříš nad měsíc!
Oko mé se na kříž dívá,
hudba tklivá v sluch mi splývá:
Jdi, mé dítě, nehřeš víc! – –