POSTCOMMUNIO.

Xaver Dvořák

Ó cítím, jak se svatá rosa line tiše v mé duše rozjitřené hlubiny, kde rostly modlitby mé do Tvé výše, tak vášnivostí zprahlé, v noc i dny. Tvůj tuším mír, jak do duše mi vchází, Tvůj provanul mne prudce sladký dech, jak z ráje had stín z nitra ven se plazí, vše rozjiskřilo v jitra plamenech. A cítím v těle blahé pookřání, jež, dítě, cítíval jsem v matky objetí, jak život byl by býval těžké zdání, a kdosi nyní zved’ by s něho prokletí. Jak dávno ve vyschlé když vedrem strouhy s hor sběhne náhle živý vody proud, tak milost naplnila moje touhy, a skutečností dal’s jim oživnout. To pro Ježíše, rozkoš srdce Tvého a Jeho drahocennou pro obět, když do vzpomínek srdce otcovského stín krvavý se Kalvarie zved’.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

433. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. (Xaver Dvořák)
  2. Mé šero tiše zpívá, (Xaver Dvořák)
  3. Nehřeš víc! (Xaver Dvořák)
  4. XLV. V Tvém příchodu! (Xaver Dvořák)
  5. 23. Ty pod křížem jsi klečela (Josef Kuchař)
  6. SEMINÁŘSKÁ (František Šimeček)
  7. DŮM MODLITBY (Xaver Dvořák)
  8. III. To ticho velebné! (Xaver Dvořák)
  9. O pia! (Xaver Dvořák)
  10. BOŽSKÉMU SRDCI! (Xaver Dvořák)