III. To ticho velebné!

Xaver Dvořák

To ticho velebné! jak roste moje víra, zalita dojmem okamžiku dnes, stříbrný oblak když se rozprostírá dým thuribula, jenž se náhle vznes’; v hloub tajemství mé oko lačně zírá. Korunky andělů se skvějí svíce, šat jejich řízy z bílých voskovic, žhnou z dutých očí svatých zřítelnice, pohnutí stoupá v neživou jich líc – a ticho velebné vždy roste více. A z nekonečna září slunce žhavá, pět sluncí krvavých jde blíž a blíž, chrám Tajemného naplňuje sláva jak příval potopy až v klenby výš; dřív, nežli přišel, srdce už se vzdává. Ach, vzdává se a leká se a děsí, svou vinou zdrceno až v země prach, neb ztratilo šat svatební svůj kdesi, a přece překročilo síně práh; zda milosrdí Svého vzpomene si?! Až zjeví se tu divem Svého slova, až vzhoří jako liliový květ, až vůně rozleje se balsámová, až z Jeho zotevíraných ran pět dštít bude na srdce krev purpurová. Jak zkvetou a jak zplanou do ohniva a v zahrady se rajské protáhnou... Co učiní však láska Jeho tklivá s mým srdcem, kde již všechny květy schnou, zda pohne jej má láska litostivá?!

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

122. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSTCOMMUNIO. (Xaver Dvořák)
  2. Se Svaté Hory (Xaver Dvořák)
  3. Píseň. (Bohuslav Květ)
  4. OBĚTI. (Vladimír Houdek)
  5. I. N. R. I. (Karel Scheinpflug)
  6. Žalm. (František Táborský)
  7. HOŘÍCÍ ZEMĚ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  8. SETMĚLO SE. (Hanuš Jelínek)
  9. 35. Výrok živlů. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. III. (Xaver Dvořák)