Motýli.

Jaroslav Vrchlický

Byl večer v srpnu, šli jsme zvolna domů kol jeteliště, kolem polí sžatých, a vítr usnul ve korunách stromů a slunce haslo ve obláčcích zlatých. Tu na mezi, na jitrocele třtině, na pelu stříbrném jak nadechnutém zřel motýlky jsem spáti klidně, líně, ve sklonu modrých křídel nepohnutém. Tak tiše spali, nehnuli se ani, když květ jsem utrh’, asyl jejich sladký, a spali, když jsem držel je v své dlani a dych’ na jejich křídel azur hladký. Pak teprv zvolna, zvolna odlétali jak blankytu by kapky oživené, na třtinu jinou skládali pak v dáli dne rozmary své křídlo unavené. I musil mysliti jsem mládí na sny, jak podobni jim na útěk se dají, že nežli můžeš říci: Jak jsem šťastný, se více s nimi srdce neshledají. A přec i v této nestálosti svojí tak luzné jsou jak modří motýlkové, že srdce, když se nejvíc o ně bojí, lkát musí: Buďte požehnáni, snové!

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

69. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SYMFONIE LETNÍHO DNE. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na vsi. (František Kvapil)
  3. Na vřesovišti. (Alois Škampa)
  4. DOLOROSA (Jaroslav Vrchlický)
  5. LETNÍ PŘELUD. (Irma Geisslová)
  6. DOMA! (Jaroslav Vrchlický)
  7. MOTIV Z LESA. (František Kvapil)
  8. Zda byla tady juž? (Jaroslav Vrchlický)
  9. TŮNĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)