Kontemplace 2.

Xaver Dvořák

Kontemplace 2.
Má duše v Bohu kotví, jak v hloubi moře loď, má cesta zářící je a Kristus volá: pojď! A rozkoš visí v dálkách jak růží zahrady, tam kvetou moje ráje mystické záhady. Je vetchá země stará, kde chátrá lidský rod, jsou barvy vyprchalé všech květů, duhy vod. Však v sladkém vytržení já slyším hymny hvězd, zřím bílé chorovody se vzhůru v slunci nést. – 54 Je duši mojí chladno pod země klimatem, je cizí prostřed tvorů, je těla zajatcem. Mně úzko nevýslovně, chci křídla rozpjat ven, a obrodit se smrtí na věky svoboden. 55

Kniha Soli Deo (1905)
Autor Xaver Dvořák