Kontemplace 2.

Xaver Dvořák

Má duše v Bohu kotví, jak v hloubi moře loď, má cesta zářící je a Kristus volá: pojď! A rozkoš visí v dálkách jak růží zahrady, tam kvetou moje ráje mystické záhady. Je vetchá země stará, kde chátrá lidský rod, jsou barvy vyprchalé všech květů, duhy vod. Však v sladkém vytržení já slyším hymny hvězd, zřím bílé chorovody se vzhůru v slunci nést. – Je duši mojí chladno pod země klimatem, je cizí prostřed tvorů, je těla zajatcem. Mně úzko nevýslovně, chci křídla rozpjat ven, a obrodit se smrtí na věky svoboden.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

449. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVII. V šeru chrámu. (Xaver Dvořák)
  2. ADVENT. (Xaver Dvořák)
  3. Tuberosy. (Anna Simerská)
  4. XV. V roztoužení. (Xaver Dvořák)
  5. JARNÍ METAMORFOSA. (Zikmund Winter)
  6. V. Kraj celý bíle rozkvetlý. (Karel Babánek)
  7. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  8. Tvou zahradou má duše touží být. (Růžena Jesenská)
  9. Povzdech k měsíci. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Samota. (Bohuslav Květ)