JARNÍ METAMORFOSA.

Zikmund Winter

Na bílou květinu jež letos právě vzkvetla(J6f) co bílý výtvor zázrak světlého božstva země(J6f) dívám se dívám Něha zpívá ve mně(J5f) v očích hra plno obdivného světla(J5f) Jak jasná čistá Celá z lásky stkaná(J5f) svou něžnou slabostí svou šťastnou slzou z rosy(J6f) tak sladce na milost i na nemilost vzdaná(J6f) jen tím svým světlem tou svou vůní prosí(J5f) Polibek zlatý Slunce Boha Žití(J5f) jejž vtisknul zemi v jarním zasnoubení(J5f) to celé mysterium milostného dění(J6f) hymnus i povzdech slast i trýzeň bytí(J5f) tvořivý touhy vznět i trpnost odevzdání(J6f) slzící světla plání smavé rozelkání(J6f) to vše v těch cudně štíhlých jemných tvarech svítí(J6f) to vše v těch hebkých světlých barvách chvěje se a nítí(J7f) to vše v té jemné nestihlé vůni voní(J5f) tajemství svoje z bytosti své roní(J5f) Dívám se dívám v snění zaníceně(J5f) a hle v můj zrak se teď i z květu dívá(J5f) mladičká bytost světlá útlá nyvá(J5f) tak podobná i dítěti i ženě(J5f) Ten stvol tak štíhlý svěží zelený(J5m) není to stepilý a křehký a přec náhlý vzrůst(J7m) jenž dívku šestnáctiletou si dolů naklání(J7m) že stojí se svislými křehoučkými svými rameny(J8m) tak něžně bezradně a špulí červeň úst(J6m) své světlé hlavy jak ta květina zde korunní své listy(J8f) stíníc tak pod ramínky svými sladký vděk(J6m) svých malých oblých prsíček(J4m) co krátce jemně tak a přerušovaně(J6m) tak zticha(J1f) tak lehce dýchá(J2f) zjev sněžně světlý tak tak zemsky milostný i andělsky tak čistý(J9f) jak čistě barevná a světlá žena anděl obrazu praerafaelisty(J10f) Jak by teď na špičky lakových střevíčků(J6m) se jemně zvedala(J3m) jako by zvrátivši teď něžnou hlavičku(J6m) s hebkou a bílou lící(J3f) svá vonná ústa s něhou milující(J5f) mi chvějně podala(J3m) V důvěrném porozumění s úsměvem vzníceným(J7m) tu lehkou bytost pozvedám teď k tváři ústům svým(J7m) A je mi jako tělo dívčí bych(J5m) v obalu šatů bílých zelených(J5m) v náruč svých loktů bral(J3m) jako bych vděků jejích jarně tajemných(J6m) se obruby s pietou dotýkal(J5m) a přesto že jen jemně a jen obruby přec jako bych(J8m) v té vůni dotyku bytosti té duši celou(J6f) mladou a rozechvělou(J3f) do sebe vdých(J2m) jak svátost v bytost svoji přijímal(J5m) oh jako bych(J2m) a těžko říc zda milost to neb hřích(J5m) přírodní duše z jara v sebe dýchal nejkouzelnější pel(J8m) jako bych z Přírody bezedné číše(J5f) u sladce bolném srdce svíjení(J5m) tantalské kletby Věčna Míjení(J5m) hořící víno krev to Dionýsa(J5f) v závrati nekonečné upíjel(J5m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

255. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V. Kraj celý bíle rozkvetlý. (Karel Babánek)
  2. Májová. (Růžena Jesenská)
  3. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA... (Viktor Dyk)
  4. Písně svatební. (Milan Fučík)
  5. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  6. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  7. Píseň Šárčina (Rudolf Medek)
  8. Kontemplace 2. (Xaver Dvořák)
  9. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  10. VÍTR (Božena Benešová)