Offertorium.

Xaver Dvořák

Jsem žertva tvoje na oltáři, své žití dám ti rád, jak sklizeň svému hospodáři, ó chtěl bych bohatší mu dát. Tak mnohé símě tvé jsem zmařil, jež házels do mých lích, však den tvůj vytrvale zářil, až nad záhon se klíč už zdvih’. Teď pýchou hruď se naplňuje a slzy blesknou s řas, žár přísný žatvu proběluje a hrozny dozrály i klas. Hle, padám vroucně na kolena, mé srdce oltářem; je žertva tvoje připravena, co sel jsi, v lásce zase vem. Ať jako za dnů Israele blesk spadne s oblaku a s žertvou zapálí mé srdce celé mystickým ohněm zázraku.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

163. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rodné brázdy v šíř i v dál... (Josef Václav Sládek)
  2. Selské písničky. (Josef František Karas)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  5. K MILÉ (František Šimeček)
  6. Své hymny Tobě zpívám svatý Nevděku (Emanuel Hauner)
  7. Z PAMÁTNÍKU JAR. VRCHLICKÉMU českými umělci do Domažlic poslaného k obrazu V. Olívy. (František Serafínský Procházka)
  8. Pole (Antonín Klášterský)
  9. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)
  10. Píseň oráčova. (František Chládek)