Offertorium.

Xaver Dvořák

Offertorium.
Jsem žertva tvoje na oltáři, své žití dám ti rád, jak sklizeň svému hospodáři, ó chtěl bych bohatší mu dát. Tak mnohé símě tvé jsem zmařil, jež házels do mých lích, však den tvůj vytrvale zářil, až nad záhon se klíč už zdvih’. Teď pýchou hruď se naplňuje a slzy blesknou s řas, žár přísný žatvu proběluje a hrozny dozrály i klas. Hle, padám vroucně na kolena, mé srdce oltářem; je žertva tvoje připravena, co sel jsi, v lásce zase vem. Ať jako za dnů Israele blesk spadne s oblaku a s žertvou zapálí mé srdce celé mystickým ohněm zázraku. 58